Vítejte na filmu Jackass, sérii šílených scének natočených partou mladíků na amatérské video, které se staly fenoménem mladých Američanů. Říkají si Jackass.
Sníš kravské lejno? Necháš si propíchnout tvář rybářským hákem a skočíš s ním do moře coby návnada žraloků? Postavíš se rozzuřenému býkovi se zavázanýma očima a s červenou košilí na sobě? Vypiješ sperma hřebce? Necháš se zavřít do plné kadibudky a potom ji i se sebou převrátit vzhůru nohama? Spolkneš buclatou akvarijní rybičku a vyzvracíš ji zpět do akvária?
Těžko si na tyto otázky odpovědět kladně. Avšak pro Jackass je odpověď ano smyslem života. Alespoň prozatím.
Nejenže na všechny uvedené absurdity kývli, ale všechny také dotáhli do konce. Přesto, že se při mnoha ze svých scének pozvraceli, že jim šlo často o život, že mají šrámy, které nezmizí do konce života.
Sledovaly je přitom tisíce lidí. Někteří přemýšleli o hranici zdravého rozumu, jiní o mravnosti, smáli se, bojovali se stavem svého žaludku. Ale dívali se. Nejprve na televizi MTV, kam skupina Jackass připravovala seriál, později začali chodit do kina. První film, složený z bizarních scének, měl premiéru před pěti lety, druhý před koncem loňského roku.
Šílený, avšak dobře zaplacený nápad
Na ten nápad mohl přijít kdokoliv. Stačilo vzít běžnou videokameru, dělat před ní zmíněné absurdity, mít pod kontrolou žaludek a nemít strach o život. Náklady ze začátku nebyly prakticky žádné, a i když se potom při přípravě filmu vyšplhaly k pěti milionům dolarů, bohatě se to téhle partě vyplatilo – první snímek v kinech vydělal přes šedesát, druhý více než sedmdesát milionů dolarů (tedy dohromady hodně přes dvě a půl miliardy korun).
Ten, který v sobě uvedené vlastnosti a nápad objevil, si říká Johnny Knoxville (vlastním jménem P. J. Clapp). On a parta podobných maniaků vydělali miliony, ale navíc se stali hrdiny nejen amerických teenagerů. A někteří, i když přes obrazovku i plátno často běží nápis, aby diváci rozhodně nezkoušeli, co vidí, je i napodobují.
Ve stopách komiků němé éry
Encyklopedické heslo u Johnnyho Knoxvilla by mohlo znít: Ten, který vymyslel tři tisíce nesmyslných scén. Jsou bolestné, hloupé, ale kupodivu jdou ve stopách geniálních komiků němé éry.
Ano, Jackass ve své podstatě představují novou generaci herců, kteří jsou ochotni udělat cokoliv pro to, aby dokázali napodobit umění, jež nemá hranice. Podobně jako se o to kdysi snažil třeba Charlie Chaplin. I jeho nástrojem bylo lidské tělo a při jeho scénkách často trpělo stejně, jako je to dnes v případě Jackass.
To je teorie, praxe však u dospělých vyvolává prostou otázku: Proč? „Proč jste to v první řadě vůbec dělali?“ ptá se matka Bam Margera, jednoho ze skupiny Jackass, poté, co se dozvěděla, že někdo použil značkovací raznici na dobytek na zadek jejího syna. Že byla rozžhavená a znázorňovala pánské přirození, je zbytečné dodávat. „Chtěl dokázat, že je opravdovým hrdinou,“ zní odpověď mladíků.
Na Jackass, kteří u mladých Američanů zatím vyhrávají, a v rozhodování před kinem porážejí nový příběh s agentem 007 Jamesem Bondem či Boratovu americkou misi, může jít za mořem prakticky kdokoliv.
Jakkoliv jsou akce Jackass šílené, její šéf Knoxville si počíná jako zdatný obchodník. Dobře si uvědomil, a zájem hudební stanice MTV tomu mohl být návodem, jaká cílová skupina se chce v kině dívat na jeho šílenosti.
Když mu v Americe hrozila smrtelná známka NC–17, která značí věkovou hranici, od které je film přístupný, rozhodl se s producenty k rozhodnému zásahu a záběry, ve kterých Chris Pontius pije koňské semeno, sami zcenzurovali. Podle tamních mravnostních předpisů se totiž jedná o pornografický akt.
Také v Česku už existuje skupina Jackass, snaží se napodobovat americké kolegy, jejich věhlasu však zdaleka nedosahuje.
Jackass, a možná je to tak dobře, se do českých kin zatím neprobojovali, seriál jejich kousků z MTV je u nás k dostání jako DVD box s českými titulky. Na jeho obalu však chybí nápis: Sledování může mít neblahý vliv na žaludek, vkus a lidskou důstojnost.
