Bohužel vedle něj hraje T.M.A. úplně jinou ligu. S trochou velkorysosti se dá ještě přijmout názor, že horor nemusí mít logiku – pak odpadne marné bádání po řadě nahozených a nepodložených prvků v čele s dlouhověkým bratránkem psa baskervillského. Ostatně pokud se člověk bojí, baví, nebo v ideálním případě obojí, rád tu a tam odpustí v ději hrubé švy i nesmysly, schované pod pohodlnou výmluvou na potřebu záhadnosti.
Jenže T.M.A. na ně zapomenout nedá. Nepopírá žánr, naopak, slouží jako jeho věrná příručka. Ovšem příručka zvetšelých klišé, která se dnes vyskytují jen v pásové výrobě béčkového lekání pro DVD či kabelové okruhy. V podstatě je T.M.A. čítankovým dokladem smutné pravdy, jak málo filmaři chodí do kina. Jinak by věděli, že nejen příběh sám, ale hlavně jeho vypravěčský styl už dávno vyšly z módy a že podobných kousků se dovezou ročně tucty.
Film, který se bere moc vážně
Traduje se, že od dob Záhady Blair Witch nepřišel horor s ničím novým; vlny občas rozčeří jen provokace typu Hostelu, které včetně tvůrců nebere nikdo vážně. T.M.A. se bere vážně s až smrtící doslovností a místo někdejší Herzovy jedinečnosti servíruje leporelo typových přežitků.
Starý opuštěný dům vyzařující tajemné zlo; duchové dětí; zlověstný vítr ve křoví; krev na podlaze; noční můry z minulosti; obětní rituály; noční tvář za oknem; ústav choromyslných; místní podivíni s varovnými radami Odjeďte; a jako vrchol všeho odkaz k nacistické éře včetně lidských koster s dětskou panenkou.
Zkrátka T.M.A. obsahuje veškerou myslitelnou žánrovou veteš, stokrát viděnou v různých variacích. Navíc přidává umělou až nechtěně parodickou "dekadenci" umělecké party, která šňupe kokain a pěstuje nezávazné postelové radovánky. Mimochodem, nahoty i sexu předvádějí postavy požehnaně, ale skutečně elektrizující vzrušení se rovná nule; už za to je měl Herz vyvraždit všechny.
Věčně prší a hrdina se probouzí z děsivých snů, z nichž skládá zapomenutou mozaiku bývalých tragédií. Bohužel divák má náskok, podstatu odhadne dřív, takže o to víc dobré vůle musí projevit, aby sledoval herecky neměnného Ivana Fraňka až do konce.
Určitější výraz si uchovávají představitelé menších rolí Andrej Hryc či Zuzana Kronerová a také Lenka Krobotová coby listonoška s jistou dávkou tajemství. Jinak tu "hrají" hlavně funění, vzdechy, skřípot, svíčky, stíny a výbuchy paniky, tedy celý pomocný arzenál strašení, a krvavé výjevy, které spíše odpuzují, než děsí.
Aby bylo jasno: T.M.A. není rozhodně propadák, filmařsky stojí nad předešlou Herzovou Pasáží. Hlídá si kompaktní obsah i tvar, sleduje jasnou dramaturgickou linii i vypravěčský rytmus, lidově řečeno má "začátek, prostředek a konec", nepovyšuje se nad diváka ani ho nepodvádí.
Celá potíž tkví v tom, že takhle tuctový, po všech stránkách odvozený horor mohl natočit kdokoliv, zatímco od klasika českých hororů Juraje Herze se čeká osobitost.
T.M.A.
ČR, režie Juraj Herz, hrají Ivan Franěk, Lenka Krobotová, Andrej Hryc, 95 minut.
Hodnocení MF DNES: 50 %
