Zjevně publikum objevilo mezi pořady jemné rozdíly, i když oba zastupují bohapustou estrádu. V obou případech se činí osvětlovači, maskéři, kostyméři, kadeřníci a stylisté, v obou soutěžící nejprve porozpráví, než verdikt vyřkne porota, oba jsou stejně strojeně radostné, jen moderátoři Miss křičí více.
Navíc se oba pořady schovávají za drobty charitě, protože jiný smysl, účel ani cíl nemají. Licenční show Tvoje tvář má známý hlas je v podstatě karaoke, kde hvězdu popu imitují herci, zpěváci, jména zábavního průmyslu. Napodobování je však součástí jejich profese, proč tedy jásat, že se trefili?
Navíc se porota tváří, jako by šlo o nominaci na Oscara, a chválí přepjatě, až se člověk rdí: „Klobouk dolů, mám husí kůži, já ti to věřila, každý by si zasloužil vyhrát!“ Čímž míní zásluhu, že se muž vydává za ženu či běloch za černocha.
Při volbě královen krásy alespoň porota mlčí, ovšem výlevy typu „jsem svá“ či hra Libora Boučka na hokejový komentář si také vybraly své minuty trapné slávy. Finále s vyhlášením vítězů nastavovaly obě televize do shodného času, leč v jejich vzájemné bitvě se výherce těžko hledá.
Buď Petr Rychlý „natřený“ na Louise Armstronga, či jedna z vicemiss, jíž k rozbité korunce přihodili pobyt ve věhlasném Čapím hnízdě. To jsou dva vrcholné body televizní horečky sobotní noci, v níž tváře, hlasy i vtípky takřka splývaly.
