Arsene Lupin

Arsene Lupin - Fotografie z nového snímku Arsene Lupin | foto: S.P.I

Filmovým legendám se nedá věřit

  • 1
Možná by se filmy měly uvádět bez názvů, jen s pořadovými čísly. U legend by odpadl efekt horkého očekávání a následného zchlazení, který působí jako nůž do zad. Nejhůře dopadla právě ta nejslavnější, francouzský film Arsene Lupin – Zloděj gentleman.

Nejenže záhadný kavalírský lupič v podání Romaina Durise připomíná spíše floutka z operety a scénář mu vnucuje postoje Jánošíka salonů, beztak v té přehlídce výkonů z telenovel nejlépe hrají útesy Normandie.

Ale hlavně se celý film obrací v naprosto zmateční kalendářový morytát s tak plnou vážností, bezduchými proslovy a dějovými skoky beze smyslu, až se člověk v duchu omluví i Andělské tváři, než se začne nahlas smát se zbytkem sálu.

Poté, co v nové verzi popravila Fanfána Tulipána, teď nejpyšnější kinematografie světa mučí jiného svého reka ještě brakovějšími nástroji hlouposti a neumětelství.

Svého však dosáhne, neboť třeba Arsene Lupin a sarajevský atentát, to se ani nedá vyprávět, to se musí vidět!

O chlup líp, tak napůl, dopadl komiksový vymítač démonů jménem Constantine, kterému čtvrt kouzla dodává Keanu Reeves a druhou čtvrtku pár pěkných triků – vyhánění ďábla se zrcadlem či vstup do pekla pomocí kočky a koupele nohou.

Zkrátka je to jen efektně natočená fantazmagorie se zajímavějším hrdinou, jenž páchá dobro nerad, jen ze zištných důvodů, s otráveným výrazem a cynickými výroky prokládanými tuberáckým kašlem.

Však taky věčně slyší, že by měl cigarety zahodit, i když už je zatracen, takže film se dá chápat i jako šikovná protikuřácká kampaň.

Zato veškeré příšery jsou tuctové, také peklo se vyznačuje tradičně lebkami, slizy a vraky. Ale usnout nudou se nedá, zvukově patří Constantine k těm filmům, kde není ticho a klid ani v pitevně.

Legendou byl i první Kruh, horor obsahem jedinečný a zpracováním klasicky čistý. Kruh 2 však šíří jen unylou rodinnou duchařinu o dítěti v ohrožení, ne nepodobnou Hře na schovávanou s Robertem De Nirem.

Místo původní chytré nenápadné zákeřnosti se straší spíše názorně, na pokračování a na první signální. To jest pro pěstěné znalce žánru málo, pro ostatní nepříjemně a zbytečně.

Účel strašení lépe splní nenápadný thriller Saw: Hra o přežití, srovnávaný s filmy Sedm či Kostka.

Má nosnou výchozí situaci – dva muže připoutané kdovíproč a kdovíkým na neznámém místě s neznámou mrtvolou. A třebaže zprvu jde o mechanicky promyšlenou skládačku možných variací na nalezené stopy v omezeném prostoru, brzy děj obroste šťavnatě krvavým masem rafinovaných mučeníček zákeřného "skládačkového" vraha.

Pravda, takový typ podívané obšťastní jen úzkou skupinu lidí, ale kam mají utéci ti útlocitnější – k romantické komedii? V případě snímku Hitch: Lék pro moderního muže snad jen proto, aby mohli poměřit americký průměr tohoto žánru jeho českým novicem, Románem pro ženy.

Hitch alias Will Smith coby zběhlý poradce nesmělých mužů narazí na obdobně protřelou bulvární novinářku, hraje se tedy klišé o tom, jak se dva cynici odmaskují. Další klišé představují vedlejší námluvy otylého účetního a bohaté krásky.


Krátce: natočeno přehledně a ploše, děj tak o dvě lžičky mouky na litr vody hustší než v Románu pro ženy, ale v přepočtu na filmařské nápady vede Renč.

To nejlepší zbylo na filmové lahůdkáře: hongkongský snímek 2046, který natočil režisér Kar Wai-Wong, příběh o vlaku do vzpomínek – stop po slzách, odkud se nikdo nevrátil.

Navazuje na předchozí režisérův film jen volně: náladou pomalých, vláčně tichých záběrů v dešti, které přesto nezdržují, hrou s půvaby žen, již dávkují jen kotníky, lýtka, oči, přitom hrou nadmíru vzrušující.

A z hrdiny-romantika se stal mírně zahořklý světácký znalec žen, asijský Mastroianni s profesí spisovatele a rolí pozorovatele, zranitelný i zvídavý stopař životů u špehýrky.

,