Pinďa vyleze na skálu, kde přistál jejich domeček a vesele kamarádům mává, ale kamarádi mají o Pinďu strach, zavolají záchranáře, nezaznamenal jsem nějakou hrozbu, záchranáři Pinďu ze skály snesou a všichni jsou rádi. Zkrátka děj nemá příčinu a příčina nemá žádný důsledek, chování pak vyznívá nelogicky a nějaký zmatený děj je tak jen proto, aby tam nějaký byl.
Nebo. Čtyřlístek ve vesmíru uklízí odpadky a napadne ho, že odpadky pošle do slunce, kde je slunce spálí. To znamená, aby dítě mělo představu vesmíru, existenci planet, či měsíce a slunce jako žhavé koule. Ale pár minut před tím, z neznámého důvodu, jejich domečku narostly oči, nos, pusa, ruce, nohy a jejich domeček infantilně lyžoval po sjezdovce. Což klade nároky na divákovo dynamické IQ.
Pamatuju Čtyřlístek ještě ze 70’ a 80’ let, kdy nejoblíbenější díly byly ty, kde Myšpulín něco vynalezl, důsledek takového vynálezu se rozebral až do absurdna (co na to policie, co na to sousedi, co na to hajný), což ve svém důsledku vytvořilo komickou absurditu zápletky. Podobné zápletky byly v pohádce Mach a Šebestová. Technokratické zápletky ale vyšly z módy a Čtyřlístek se těžce drží ekologického tématu. Polovina filmu, dvě povídky ze čtyř, byla o tom, že je třeba uklízet odpadky, že se nesmí kácet stromy... Osobně nic proti ekologii. Ale ve výsledku to zde vyznívá spíš kontraproduktivně, protože pokud spojíte mizerný příběh, s ekologickou nalejvárnou, tak já měl po skončení filmu chuť zapálit les a do potoka vylejt kanystr oleje. :-)
