"Chtěla jsem dělat velké věci, malovat, jít na FAMU, jenže táta, který jiným psal na školu doporučení, řekl - Ne, půjdeš ke mně do oddělení, jedině tak se to můžeš naučit, film je praxe, ne přednáška," vzpomíná.
"Otec byl tak dominantní, že vedle něj vám všechno připadalo obyčejné. Navíc jsem trpěla, že jsem pořád jen 'dcera od Zemana', proto jsem si vzala příjmení Spálená po manželovi. Taky jsem byla mladá, chtěla jsem jít večer do kina, ale táta povídá - Ne, půjdeme do ateliéru, ukážu ti, jak se staví scéna. Nebyla jsem tehdy zrovna nadšená, ale dnes si říkám: chválabohu."
Nicméně touha po samostatnosti zvítězila. "Moc jsem se chtěla projevit sama, ale bála jsem se mu říct, že budu ilustrovat první knížku. Táta totiž říkával, že je spousta ilustrátorů, ale jen málo opravdových filmařů, a diváků je víc než čtenářů. Ale když jsem mu pak tu knížku ukázala, vyhrkly mu slzy a řekl - To jsem netušil! Tehdy mě poprvé ocenil a uznal, že mohu dokázat i něco jiného a sama za sebe," líčí žena, která v 80. letech s mužem a dvěma dětmi emigrovala do Kanady.
Pracovala na dětském seriálu Sezamová ulice, s manželem Evženem Spáleným, animátorem, jenž se podílel i na snímcích jejího otce, natočila krátký film Pán nebe, který byl nominován na Oscara.
Ilustrovala řadu knih včetně třídílné ságy o Gilgámešovi, některé scénáře píše se svou dcerou Lindou. A věnuje se otcově dílu, jehož autorská práva se prý nedají uhlídat. "To je ten průšvih," stýská si.
Čtěte ve středečním MF DNES
Rozhovor s dcerou scenáristy, výtvarníka a režiséra animovaných filmů Karla Zemana, která se svou rodinou žije v Kanadě, najdete na stránkách kultury MF DNES.
