RECENZE: Hledám muže. Tedy chlapa, vzkazuje Chci tě, jestli to dokážeš

Zdá se to k nevíře, ale při vší beznaději má snímek Dagmar Smržové Chci tě, jestli to dokážeš léčivou schopnost. Veškeré divákovy bolístky rázem pošle do skladu směšných malicherností.

Odkvétající, leč mladistvě výstřední dáma se slabostí pro alkohol má dvě dospělé dcery. Jedna je od narození slepá, druhá ochrnutá. První nevidí, jak ohavné minišaty jí matka v secondhandu vnucuje, druhá se sama ani nepohne, přesto touží zažít něco nového. Třeba vlastní bydlení – a sex.

Takže jí maminka na internetu zadá inzerát; v groteskní scéně, kdy dceřino „hledám muže“ zamění za „hledám chlapa“ a dívka ji pak upozorňuje, že má v textu chyby.

Je to zvláštní dokument: půvabně bizarní i děsivý ve svědectví, jak také lidé žijí, zároveň drsný i něžný, nesentimentální a přitom láskyplný. Protože když matka nemohoucí dceři navrhne „dáme cígo“, nabarví jí podomácku vlasy, nalíčí ji, naloží na kárku a vyveze na pouť, aby ochutnaly medovinu a borůvkový likér, je v tom výraz vzájemné oddanosti, jakkoli svérázné.

Ovšem rodička, která si zájem kamery zjevně s potěšením vychutnává, zosobňuje vskutku pozoruhodný úkaz, což s dramaturgií filmu dosti zamíchá. Pozornost, která měla patřit nezdolnosti snů mladé ženy spoutané obrnou, se totiž přesouvá právě k matce, jež se stylizuje do role hlavní hrdinky.

Chlubí se činorodostí, lituje se při vzpomínce, jak ji opustil otec dcer – „pankáč s čírem mi imponoval, ale taky mě znásilňoval“. Nadává na úřady kvůli sociálním dávkám, přivádí do rozpaků příbuzné, když je před štábem zahrne výčitkami, hrdě předvádí svého partnera, jehož shání po hospodách, a dokonce vysoko ve skalách uspořádá podivný rituál se žhavými uhlíky.

Není to však jen ona, kdo stavbu příběhu tříští. Jelikož se vyprávění upíná k „hledání chlapa“, scénu obsadí i pánské odstředivé motivy. Jednak striptéři s dojemně lokální show, do níž hodlají vtělit „erotiku Padesáti odstínů“, jednak sexuální asistent, jenž navíc představí svého homosexuálního přítele, který zase vyhledá rady (mediálně známého) odborníka, neboť se cítí být ženou.

Chci tě, jestli to dokážeš

60 %

Režie Dagmar Smržová

Muži vedle svalů a nahoty vnášejí do snímku trochu nejistoty zastírané kamarádskou bodrostí, nicméně nakonec společně s ostatními rázovitými postavičkami směřují k témuž středobodu místního vesmíru, k posteli dívky, která chce zažít milostný dotek, přestože při podpisu v ruce neudrží ani pero.

Zkrátka ač dokument o sexuální asistenci Miluj mě, jestli to dokážeš už Smržová před lety natočila a soudržnost její novinky kin se někdy drolí, ve výsledku tvoří pozitivní obraz milosrdenství tak samozřejmého, že se o něm ani nemluví. A pokud se nad jeho světskou podobou někdo pozastaví, dostane se mu návodu v záběru z kostela, kde kněz pronáší poselství z Bible: „Nesuďte a nebudete souzeni.“