A tak jako pro hraný příběh platí rovněž pro dokument, že nejsilnější je tam, kde má slovo konkrétní detail.
I když tu historici vysvětlují obecné souvislosti, slovo pamětníků je přebije: nástup do dolů za povolení k domácí zabijačce, tehdejší luxus bytů s teplou vodou a s králíky na balkoně, bohaté pitky po výplatě a z hospody rovnou na šichtu, na Den horníků nedostatkové zboží od banánů po poukaz na ledničku.
Ale také polévka přezdívaná vývar z onucí, při 40 stupních žízeň zaháněná vodou, jakou by hygienici zakázali, povinné respirátory, které vydržely jen chvíli. A hazard kvůli leckdy podvodným rekordům, za něž byly peníze: „Často se nestihlo víc než zavolat – Utíkejte!“
Černé zlatoČesko, 2018, 2x52 min Režie: Jakub Režný, Bára Kopecká |
Zásadní slovo mají i ženy. „Když spadla klec, manžel musel mrtvoly vytahovat, tehdy jsem mu sama kupovala rum.“ Nebo mladičká zdravotní sestra ošetřující pacienty ze závalu, kantorka ze školy, kde se muselo učit na dvě směny: „Havířov bylo město hospod a dětí.“
Historici sice popíší socialistické poměry, ale směs hrdé příslušnosti a každodenního strachu umí lépe vystihnout svědkové – a vůbec nejlépe nadále filmová událost Dukla 61.
