Předstoupila na pódium a s očima rozzářenýma překvapením i štěstím dlouhé sekundy nemohla popadnout dech. Dojemný moment za sebou zanechalo 66. předávání cen Americké filmové akademie z roku 1994. Tehdy jedenáctiletá Anna Paquinová si tak došla pro Oscara za nejlepší vedlejší roli, nechala za sebou taková jména jako Winona Ryderová či Emma Thompsonová a stala se tak druhou nejmladší držitelkou ocenění v historii.
Pětadvacet let po premiéře romantického dramatu Piano, kde po boku Harveyho Keitela a Holly Hunterové tak zazářila, dorazila Paquinová na karlovarský festival. „Jestli jsem ještě někdy zažila podobný pocit štěstí? Určitě, při narození mých dětí,“ vrátila se nyní pětatřicetiletá herečka krátce k osudovému momentu své kariéry.
Paquinovou obvyklý osud dětských hvězd nestihl, dnešní filmová generace ji zná z komiksové série X-Men a hlavně pak z populárního seriálu True Blood. Na festival však herečka s kanadskými kořeny, která vyrůstala na Novém Zélandu, dorazila kvůli novému snímku Sklenka na rozloučenou.
„Natáčení byla docela legrace, velmi osvobozující,“ komentuje trochu překvapivě svou roli. Sklenka na rozloučenou totiž vypráví o setkání jedné rodiny, kterou po letech přivedla dohromady sebevražda nejmladší sestry. Společně musí převzít její věci, vyklidit byt a hlavně se s tragickou událostí nějak vypořádat. A Paquinová hraje právě tu zesnulou: o její postavě se v komorním snímku plném břitkých dialogů a výrazných emocí hodně mluví, ovšem ona obrazově vystupuje pouze ve vzpomínkách svých sourozenců.
„Každá moje scéna byla samostatnou vzpomínkou a tím pádem nemusela souviset s ostatními obrazy,“ popisuje herečka. Svou roli totiž hrála vždy tak, jak si ji ve vzpomínkách vybavil sourozenec, manžel či otec. „Právě to bylo osvobozující,“ dodává.
„Ač je moje postava celou dobu v centru dění, příběh není o její osobě a jejím životě,“ pokračuje herečka. Divák se tak ani nedozví, proč sebevraždu spáchala. V silném obsazení se zde vedle Cynthie Nixonové (Sex ve městě) či Rhyse Ifanse (Notting Hill) objevil i americký herec Denis O‘Hare, autor scénáře. Sklenka na rozloučenou je totiž částečně autobiografickou vzpomínkou na jeho početnou rodinu a částečně i vyrovnání se se skutečnou sebevraždou sestry. O‘Hare se s Paquinovou potkal při natáčení seriálu True Blood. A známou tváří z této upírské ságy je i režisér Sklenky Stephen Moyer, manžel Paquinové.
„Původně jsme uvažovali, že by roli zesnulé hrál v každé vzpomínce někdo jiný,“ popisuje. Hlavní ideou Sklenky na rozloučenou je totiž právě fenomén vzpomínek a toho, jak si každý moment časem v mysli upravíme. „Jak tady teď sedíte – za rok bych vás ve vzpomínce třeba přehodil, vám bych místo černé blůzy dal modrou,“ vysvětluje Moyer. „Každý si to překroutí. Tedy až na Annu, ta si vše pamatuje do puntíku,“ dodává k manželce.
