Ve filmu Poloviční šance, kde se znovu setkal se svým přítelem Jean-Paulem Belmondem, se nechal svést i ke střílení a zběsilým honičkám. Je otázka, jestli to udělal z nostalgie nebo aby dokázal Hollywoodu, že i Francie umí vyrobit podívanou plnou výbuchů.
"Pro tuhle roli jsem se rozhodl ze spousty důvodů: líbil se mi scénář, těšil jsem se na Belmonda, obdivoval režiséra, ale ona rukavice hozená Hollywoodu nebyla nejpodstatnější. Prostě jsem měl chuť to vzít," říká Delon o postavě, která je v jeho filmografii nejméně osmdesátou v pořadí. "Což znamená, že jsem prožil na osm desítek různých životů, kdežto valná většina smrtelníků absolvuje jen jeden jediný život, třeba státního úředníka. A to je to tajemství, které nás herce udržuje v kondici," míní Delon a všem nehercům pak doporučil: "Máte-li jen jediný život, radím vám hodně se milovat a vypít hodně vody!"
Herectví pokládá Alain Delon za privilegium - za povolání těžké, ale fascinující a nejkrásnější na světě. "Ale nebojte se, já už si místo hraní nějakou náhradu najdu," slibuje mlhavě. "Řekněme, že teď mám prostě jiné priority, jiné tužby a přání, a moc času mi taky už nezbývá. Nechci hrát do konce života, takže méně pracuji a více času věnuji blízkým lidem a zvířatům."
Třebaže proslul v rolích romantických i rozervaných svůdců, v soukromí si cení více přátelství nežli lásky. Koneckonců pověst i úděl idolu žen si prý osobně nevybral: "Ale když vám to přinesou na zlatém podnosu, nemůžete přece odmítnout," brání se. "Ostatně už to není tak horké - dívky si sice stále říkají o mé podpisy, ale často dodávají, že je to pro maminku," říká a tvrdí, že nejen v nejnovějším filmu si umí utahovat sám ze sebe.
"Navíc jsem pragmatik a fatalista. Vím, že všechno v životě je relativní. A já jsem jen komediant, co musí umět vstát včas od stolu a odejít, jak říká Charles Aznavour." Pro pomíjivost vytáhne Delon dokonce nečekané srovnání: "Před padesáti lety popravili generála Píku. Ten žil mnohem hodnotnější život a kdo si na něj dnes vzpomene!? Natož aby si lidé za půl století pamatovali obyčejného herce."
Sám Delon ovšem ke vzpomínkám tíhne. Vypráví, jak se s Belmondem před čtyřiceti lety potulovali po Saint Germaine nebo jak pracoval s Luchinem Viscontim - "zázračným režisérem, jehož každý film se podobal obrazu". Vzápětí pak dodá, že takový typ kinematografie už není aktuální. "Musíme žít s dobou, dívat se dopředu."
K lidem, kterých si velice váží, řadí Alain Delon také Václava Havla. S ním - a s jeho ženou Dagmar - se setkal už několikrát a znovu právě včera; na Havlovo přání alespoň na letišti, kde se proťaly jejich cesty. Novináře pak pobavil, když dvě tematicky odlišné otázky spojil: "Nejprve rozliším prezidenta Havla a ženy, ale ještě předtím chci upozornit, že vaše první dáma je jednou z nejkrásnějších žen světa."
 Dagmar Havlová vítá Alaina Delona |
 Alain Delon se baví s novináři |
