Připravil ji a zrežíroval František Derfler, který se protentokrát stal i scénografem. Scéna je strohá, tvoří ji pokoj v ústavu pro choromyslné s lůžkem, stolkem, židlemi, umyvadlem. Doktor Keržencev obviněný z vraždy přítele zahajuje řeč na svoji obhajobu, naslouchá mu profesor Džembickij (František Defler), u stolku sedí lékařka (Soňa Borková), z pozadí se vynořují dvě postavy zřízenců.
Viktor Skála poskytl Keržencevovým slovům mimořádnou plastičnost. Prudké přechody nálad či změny masek zvládá s mimořádnou expresivitou, ale bez hysterie. Keržencev si megalomansky zakládá na své nevypočitatelnosti, ale nakonec se stává nečitelným i sobě samotnému, což je zdrojem nevýslovných muk.
Skála výroky své postavy nejen odpsychologizoval, ale i "odpsychiatrizoval", aby mohly zaznít ve své filozofické nahotě. Nejde přece pouze o rafinovanou anekdotu o člověku, který šílenství dokonale předstíral do té míry, že nakonec uvázl ve vlastní pasti. Lidská svoboda bez míry je zároveň důkazem ad absurdum, že svoboda nemůže být mírou sebe samé.
Při Keržencevových trýzních si vybavujeme Pascalova slova: Člověk je příliš veliký, než aby mohl stačit sám sobě. Nepolemicky konající milosrdenství je přítomno v postavě sestry Máši, jež chorému umývá nohy a jejíž vstupy provází ztišený liturgický zpěv.
Strmý a strhující příběh je třikrát přerušen tanečními vstupy – ze zřízenců se stávají Keržencev a jeho přítel coby sokové v lásce a mladá lékařka se proměňuje na předmět jejich vražedného sporu. Výrazný tanec zůstává nicméně v pozadí, neboť celé představení je mimořádnou hereckou performancí Viktora Skály.
LEONID ANDREJEV - Třetí trest
Divadlo U Stolu, Brno. Překlad Ludmila Dušková. Scénář, režie a výběr hudby, scéna a kostýmy: František Derfler.
Hodnocení MF DNES: 90%
