Že je tuzemská první scéna ale stále pomyslnou nejvyšší metou, dokládá příměrem. "Řada zkušených herců si uvědomuje, o jak náročný parkur v Národním jde. Snad to nebude znít příliš sebedojímavě, ale to, co můžete přirozeně autenticky navodit v menším divadle, tu intimitu a přirozenou komunikaci s publikem, na to potřebujete v Národním divadle daleko větší intenzitu, námahu... Jako když na fotbalovém stadionu máte vypovídat o duši," říká Dočekal, který v 90. letech dal novou tvář i pražskému Divadlu Komedie.
Přesto se nebrání tomu, aby i přední herci, obsazovaní do nejtěžších kusů, hráli v "obyčejných" televizních seriálech. "Lépe se pracuje s lidmi, kteří nejsou ve stresu z toho, že nemají na zaplacení hypotéky nebo nemohou koupit dětem nové lyže. Lidé bez finančního stresu jsou víc v klidu a velkorysejší. A divadlu to pochopitelně přináší divácký zájem, když vidí známé tváře. Známost tu prostě vytváří televize," míní.
Mnohem větší starosti mu tak nedělá soubor jako takový, ale aktuální sloučení Národního se Státní operou, platné od letošního ledna. "Činohra ve Státní opeře hrát nebude. Ale pochopitelně mám obavu, že se opera a balet ještě zvětší a činohra se ještě více upozadí," obává se možného trendu, kterému musí čelit v roce, kdy ve funkci slaví deset let působení.
"Nesnil jsem o ND, byl jsem vyzván, abych se zúčastnil konkurzu. Napoprvé jsem odmítl a když to přišlo podruhé, vzal jsem to jako zodpovědnost nejen vůči sobě, ale i vůči prostředí, ve kterém žiju. Nechodit kolem Národního divadla s pozdvihnutým obočím a s úsměškem, ale pokusit se na tom rodeu skákat," ohlíží se Dočekal do minulosti.
