Petr Vacek si chtěl v pražském Divadle Na Jezerce vyzkoušet režii, měl zde v plánu adaptaci jednoho slavného českého filmu z 30. let. „Když jsem to řekl Honzovi Hrušínskému, ten zajásal – a asi týden nato mi řekl, že nutně potřebuje, abych zrežíroval Saturnina. A že bych měl Saturnina zároveň hrát. Takový malý šok,“ popisuje nyní herec.
„A když jsem se vzpamatoval, dohodli jsme se, že režie ano, ale nebudu v představení hrát. Přece jen je to první režie v životě,“ pokračuje Vacek. V nové adaptaci Saturnina, která má na Jezerce premiéru už zítra, se nakonec objeví. „Hraji jen drobné role. I tak se nalítám jak hadr na holi!“ popisuje.
Saturnina všichni znají z knihy, případně z filmu s Oldřichem Víznerem. Nebojíte se, že budou lidé příliš srovnávat?
Ne. Ať klidně srovnávají. Totéž jsme řešili kdysi při natáčení. Že lidé budou srovnávat knihu a film. Dneska se mě ptají, jestli budu režírovat Saturnina klasicky. Ptám se: Jak to je, klasicky? – No podle filmu! Ale to je jen jedna představa. Každý, kdo čte knihu, má svoji představu. Nehledě na to, že už vzniklo víc dramatizací Saturnina pro divadlo. Takže ať klidně diváci srovnávají, a já myslím, že ze srovnání vyjdeme se ctí!
Dá se čekat nějaká více či méně výrazná změna?
Já jsem nic zásadního neměnil, spíš jsem se nechal knihou inspirovat. Takže situace popsané v knize jednou větou jsem napsal. Taky jsme hodně prostoru dali rádiu. Spousta nových vtipů vznikla během zkoušení. A klasické fóry z knihy hrajeme tak, aby se milovníci Saturnina zasmáli, i když je znají nazpaměť. Občas na diváka mrkneme narážkou na nějaký známý prvek z knihy. Ale nic nejde proti duchu autora Zdeňka Jirotky. Žádné mopedy, džíny, drogy ani mobily.
Proč jste se rozhodl právě pro Michala Kerna?
Známe se z Jezerky už dlouho a věděl jsem, že moji představu velmi obratného Saturnina zcela splňuje. Takže jsem dlouho neváhal.
Saturnin Oldřicha Víznera byl takový klidný, stoický. Bude ve vaší režii působit podobně?
Já Saturnina vidím jinak než režisér Jiří Věrčák a Olda Vízner. Při čtení knihy se mi objevuje moderní muž třicátých let. Elegantní, vtipný, sportovní. Žádný sluha v livreji, s kamennými rysy, jak je hrával třeba pan Beneš. V našem podání je Saturnin něco jako Olda Kaiser. Normální člověk, který je schopen bez mrknutí oka provést tu největší šílenost. A protože Michal Kern se umí dobře hýbat, je i náš Saturnin pohybově nadaný. Nejlépe, když posoudíte sami.
Novinka má podtitul „Vítejte v čase, kdy se k sobě lidé chovali slušně“. Je to s námi dnes opravdu tak zlé?
To si spíš idealizujeme třicátá léta. Chtěl jsem mít v představení dobové zprávy, a tak jsem se na den zavřel v Klementinu a četl Národní politiku z roku 1933. A byl to děs a hrůza. Samý mord a násilí, požáry, katastrofy, korupce… K tomu v Německu a v Itálii fašisté a v Rusku bolševici. Byly to možná zlaté časy pro českou kulturu, ale jinak ta doba nápadně připomíná dnešek. Včetně našeho vztahu k uprchlíkům. Němečtí antifašisté, demokraté, intelektuálové a Židé, kteří prchali před nacismem, byli vraceni a nacisté je posílali do koncentráku. Dnes spousta lidí říká, že se svět řítí do zkázy a že to dřív nebylo. Tak buď se svět řítí do zkázy neustále, nebo si média vždycky vybírají jen špatné zprávy, protože ty lépe prodávají. A třetí možnost je, že nejsme schopni poučit se z dějin a z vlastních chyb a čeká nás další divočina.
Nedávno vyšlo pokračování z pera Miroslava Macka. Četl jste jej?
Nečetl a ani se na to nechystám. Ale pravda je, že ti, co našli odvahu k přečtení, si knihu chválí.
Máte případně nějaké další režisérské plány?
Zatím ne. Ale hrozně rád bych jednou uvedl na divadlo onen film, o kterém jsem mluvil na začátku. Toužím taky po tom, zdramatizovat nějaký román od Ladislava Fuchse a Babelovu Rudou jízdu. Radkovi Balašovi, který vlastně může za to, že hraju na Jezerce, bych rád napsal muzikál. Tedy libreto, hudba k mým dovednostem bohužel nepatří. Ale to je zatím všechno jen ve fázi snů.
Petr Vacek v rozhovoru z roku 2016 vzpomínal na své dětství:
17. července 2016 |
