Z inscenace Na krásné vyhlídce

Z inscenace Na krásné vyhlídce | foto: Divadlo na Vinohradech - Viktor Kronbauer

Novinka na Vinohradech donutí přemýšlet

V pražském Divadle na Vinohradech se odehrává nečekaný obrat. Z mrtvolného měšťanského divadla se stává scéna se soudobým divadelním myšlením. Alespoň soudě podle posledních dvou premiér.

Po beckettovsky interpretovaném Višňovém sadu Vladimíra Morávka přišel další hostující režisér, Michal Dočekal. V české premiéře uvedl jedno z dramat německého dramatika Ödöna von Horvátha (1901–1938) Na krásné vyhlídce.

Napsal je v roce 1926 v Berlíně a reagoval jím na tehdejší politickou a sociální situaci v Evropě. Dočekal inscenuje text v dobovém i prostorovém bezčasí.

Z vlajky Evropské unie, jež je součástí úvodního obrazu, bychom mohli usuzovat na přítomnost. Podle kostýmů a způsobu chování herců zase spíše na původní zasazení. Není to však důležité.

Z inscenace Na krásné vyhlídceJenom ne sentiment
Příběh se odehrává jakoby v prázdných filmových kulisách, ve zchátralém hotelu, mezi jeho stejně opuštěnými obyvateli. Majitel Strasser (Václav Vydra) chod hotelu udržuje jen zásluhou alkoholičky Ady (Hana Maciuchová), jež si vydržuje jeho i další hotelové zaměstnance a nájemníky.

Poklidný rozklad jejich životů však naruší bývalá Strasserova milenka Kristina (Lucie Štěpánková). Je jakýmsi andělským zásahem Boží prozřetelnosti, který nastaví zrcadlo všem postavám hry.

Právě o to Dočekalovi jde. Je to bolestná reflexe. Každou figuru interpretuje režisér s maximální možnou groteskností. Vede herce k pohybové i hlasové stylizaci, scény jsou exaltovanými výstupy, někdy odkazujícími až k raným expresionistickým filmům.

Samo dění se odehrává téměř na forbíně, scéna je odkrytá až na černý horizont, na kterém je vidět pouze lešení a padající písmena honosného názvu hotelu: Na krásné vyhlídce. Dočekal využívá různé způsoby svícení (a dokonce i zhasínání), jimiž tematizuje atmosféru pokleslosti a zmaru.

Z inscenace Na krásné vyhlídceNejdůležitější jsou však herci. Mohou se smát, plakat, rvát se, šklebit se, plazit se či tančit. Jen nesmějí být sentimentální. Taková může být jedině Kristina Lucie Štěpánkové.

Přináší na jeviště spontaneitu a dívčí půvaby, přitom dokáže být chladná i vyděšená. Jen díky přesně zvolené stylizaci nevyznívá její závěrečný monolog o Bohu falešně, byť jistému sentimentu se v tuto chvíli režisér neubránil.

Její hlavní hereckou protihráčkou je Hana Maciuchová v roli Ady. Bez obalu se dobírá tragických tónů raněné duše opuštěné, stárnoucí ženy. I pánská část obsazení vytváří bohatě strukturovaný rej lidských kreatur. Hlavně oba hostující herci – Radek Holub v roli Maxe a František Němec jako Emanuel – si s razantní stylizací až gurmánsky pohrávají.

Inscenace je dalším krokem scény k novému divákovi, který se nejde do divadla jen bavit a pozorovat slavné tváře, ale chce přemýšlet a nechat se překvapovat.

ÖDÖN VON HORVÁTH - Na krásné vyhlídce
Divadlo na Vinohradech, Praha. Režie Michal Dočekal, délka představení 140 minut.
Hodnocení MF DNES: 80 %