Kammerspiele Mnichov - z inscenace Manželství Marie Braunové

Kammerspiele Mnichov - z inscenace Manželství Marie Braunové | foto: Pražský divadelní festival německého jazyka © Zdeněk Merta

Německé divadlo se letos halilo do chladu a temnoty

Jen tři velké zahraniční činohry nabídl letos Divadelní festival německého jazyka. Jako motto si vytkl mnohoznačné Frau & Mann - muž a žena. Docela výstižné by však bylo i heslo chlad a prázdnota. Aspoň soudě podle tématu dvou závěrečných inscenací: Manželství Marie Braunové z mnichovské Kammerspiele a Mnoho povyku pro nic vídeňského Burgtheatru.

Film Manželství Marie Braunové na jeviště přenesl pražskému publiku známý Thomas Ostermeier. Mariin manžel krátce po svatbě odchází na frontu a dívka dostává zprávu, že zřejmě padl.

Vystupuje v baru pro americké vojáky a najde si milence. Nato se vrací domněle mrtvý manžel, avšak jen nakrátko - vzápětí totiž jde do vězení za smrt milence. Marie se upne k jedinému cíli: vybudovat pro sebe a Hermanna, až si odpyká trest, útulný domov. Využívá přitom ženské zbraně včetně milostného vztahu se starším šéfem. V době hospodářského růstu a honby za blahobytem je pro Marii snadné přijmout jasně definované materiální vztahy. Vše se však hroutí, když sen o životě s Hermannem dochází naplnění.

Ostermeier na scéně postavil interiér inspirovaný estetikou 50. let sestávající ze závěsů a křesílek. Čtyři herci-muži se bravurně střídají v rolích okolo Marie, ztvárněné žensky rafinovanou a přitom chladnou Brigitte Hobmeierovou.

Ze začátku režie zdůrazňuje odstup a zcizování, postupem času je však čím dál snazší příběhu citově propadnout. Útržky filmů promítá Ostermeier také na těla herců a tak si připraví půdu pro závěrečný obraz, kdy Marii stravuje oheň. Dokonalá, silná metafora vyhoření.

Shakespeare ve stínu umělých palem

Mladý režisér Jan Bosse podle programové brožury díla klasiků rád využívá k tomu, aby předvedl povrchnost současnosti. Stejný princip zvolil v případě Shakespearovy notně redukované komedie Mnoho povyku pro nic.

Herci hrají v jakési strukturované prohlubni, která může připomínat bazének v akvaparku stejně jako prázdnou fontánu v hotelovém komplexu u pláže. Ve druhé polovině tento "talíř" kulisáci zaplní balastem evokujícím dovolenkový ráj - umělé palmy, písek, vegetace, ba dokonce i vodní clona, na kterou se promítá západ slunce.

City i jednání postav, navlečených do nevkusně křiklavých kostýmů, jsou přepjaté, avšak zcela prázdné - jde jen o hru či možná ještě spíše společenskou konvenci.

Shakespeare bývá ideálním kolbištěm pro aktualizace všeho druhu, tentokrát však režie nabila hlaveň prázdnými náboji. Těžko odlišit, zda ona inscenace o prázdnotě není sama také jen dutou skořápkou.

RAINER WERNER FASSBINDER - Manželství Marie Braunové
Kammerspiele Mnichov, režie Thomas Ostermeier
Hodnocení: 80 %
WILLIAM SHAKESPEARE - Mnoho povyku pro nic
Burgtheater Vídeň, režie Jan Bosse
Hodnocení: 50 %