Pařízkovo divadlo je totiž společností s ručením omezeným, tedy soukromým subjektem. Podle Herecké asociace se přidělení divadla soukromému subjektu rovná privatizaci.
Problém zvaný s. r. o.
K nastávající situaci došlo z toho důvodu, že Divadlo Komedie opouští dosavadní umělecký šéf Michal Dočekal. Úředníci měli za to, že na této scéně tím pádem nastává zcela nová situace, a tudíž Komedii zařadili do první vlny transformace pražských scén. Ta spočívá v tom, že příspěvkové organizace, napojené přímo na městský rozpočet, se přemění na jiné právní subjekty a město jim udělí čtyřletý grant na uměleckou činnost. Ve výběrovém řízení zvítězil Pařízkův projekt divadla zaměřeného především na moderní německou dramatiku, novou českou tvorbu a experimentální dramatiku od avantgardy až po současnost.
"Nic proti Pražskému komornímu divadlu, jeho kvality nikdo nezpochybňuje, ale poskytnutí Komedie soukromému subjektu je hazardem placeným z veřejných prostředků," tvrdí viceprezidentka Herecké asociace Táňa Fischerová. Poukazuje na problémy, které podle ní tato právnická osoba - tedy s. r. o. - do divadelního prostředí přináší: ztíženou kontrolu nakládání s grantem a fakt, že cokoliv během svého působení Pařízkova společnost nabude, stává se jejím majetkem.
Ředitel Divadelního ústavu Ondřej Černý, jeden z členů komise, jež Pařízkovo divadlo doporučila, oponuje: "Magistrát má právo poskytnout grant, komu chce. Podle právní expertizy, již Divadelní ústav pro magistrát zpracoval, mají na peníze nárok i eseróčka. Ve výběrovém řízení navíc většina žadatelů předkládala projekty s touto právní formou. Obecně prospěšné společnosti byly v naprosté menšině." S právní formou s. r. o. tedy počítala i analýza připravované transformace zpracovaná Divadelním ústavem pro magistrát. Nicméně jako vhodnější právní formu analýza doporučuje obecně prospěšnou společnost.
Tohle snad chtěli?!
Režisér Jan Burian, viceprezident české pobočky mezinárodní divadelní organizace ITI a současný ředitel plzeňského divadla J. K. Tyla, je rovněž odpůrcem takto připravované transformace. Upozorňuje na další obtíže spojené se soukromou společností: "Město například nemůže mluvit do ceny vstupného. Provozovatele také nic nezavazuje k určitému počtu odehraných představení."
Pražský radní pro kulturu Igor Němec si naopak myslí, že na právní formě nezáleží. "Volání Herecké asociace, že jde o divokou privatizaci, je nesmysl. Nejde přece o změnu vlastnictví - provoz stále garantuje město, pouze příslušný prostor pronajímá jinému nájemci. Mnoho věcí funguje stejně, ať běží o příspěvkovou organizaci, eseróčko či obecně prospěšnou společnost. Transformace přinese divadelníkům větší svobodu, po níž léta volali," tvrdí.
Fischerová i Burian dále apelují na to, že transformaci nelze "rozjet" bez existence zákona o veřejně prospěšných institucích, který jasně vytyčí charakter nových institucí, podmínky jejich vzniku i zániku a několikazdrojového financování. Takový zákon zatím neexistuje.
Herecká asociace se domnívá, že pokud by se dosavadní příspěvkové organizace měnily hlavně na soukromé společnosti, znamenalo by to zánik repertoárových divadel, komercionalizaci a ztrátu sociálních jistot pro herce. Ti by totiž nebyli ve stálém angažmá a na jednotlivé inscenace by byli pouze najímáni. Takový je i model Pražského komorního divadla. "Většina herců na oblasti by se rázem ocitla bez práce. Opravdu chceme americký systém, kdy se herec musí živit čištěním bot?" ptá se Táňa Fischerová.
"Po transformaci se přece deset let volalo. Nechápu, co Herecké asociaci vadí, vždyť vyhráli herci, kteří nebudou placeni podle tabulek, jak tomu dosud bylo v příspěvkových organizacích! Herecká asociace se zřejmě bije za špatné herce, jedině těm totiž konkurenční prostředí neprospěje," říká radní Igor Němec.
Problém zvaný s. r. o.
K nastávající situaci došlo z toho důvodu, že Divadlo Komedie opouští dosavadní umělecký šéf Michal Dočekal. Úředníci měli za to, že na této scéně tím pádem nastává zcela nová situace, a tudíž Komedii zařadili do první vlny transformace pražských scén. Ta spočívá v tom, že příspěvkové organizace, napojené přímo na městský rozpočet, se přemění na jiné právní subjekty a město jim udělí čtyřletý grant na uměleckou činnost. Ve výběrovém řízení zvítězil Pařízkův projekt divadla zaměřeného především na moderní německou dramatiku, novou českou tvorbu a experimentální dramatiku od avantgardy až po současnost.
"Nic proti Pražskému komornímu divadlu, jeho kvality nikdo nezpochybňuje, ale poskytnutí Komedie soukromému subjektu je hazardem placeným z veřejných prostředků," tvrdí viceprezidentka Herecké asociace Táňa Fischerová. Poukazuje na problémy, které podle ní tato právnická osoba - tedy s. r. o. - do divadelního prostředí přináší: ztíženou kontrolu nakládání s grantem a fakt, že cokoliv během svého působení Pařízkova společnost nabude, stává se jejím majetkem.
Ředitel Divadelního ústavu Ondřej Černý, jeden z členů komise, jež Pařízkovo divadlo doporučila, oponuje: "Magistrát má právo poskytnout grant, komu chce. Podle právní expertizy, již Divadelní ústav pro magistrát zpracoval, mají na peníze nárok i eseróčka. Ve výběrovém řízení navíc většina žadatelů předkládala projekty s touto právní formou. Obecně prospěšné společnosti byly v naprosté menšině." S právní formou s. r. o. tedy počítala i analýza připravované transformace zpracovaná Divadelním ústavem pro magistrát. Nicméně jako vhodnější právní formu analýza doporučuje obecně prospěšnou společnost.
Tohle snad chtěli?!
Režisér Jan Burian, viceprezident české pobočky mezinárodní divadelní organizace ITI a současný ředitel plzeňského divadla J. K. Tyla, je rovněž odpůrcem takto připravované transformace. Upozorňuje na další obtíže spojené se soukromou společností: "Město například nemůže mluvit do ceny vstupného. Provozovatele také nic nezavazuje k určitému počtu odehraných představení."
Pražský radní pro kulturu Igor Němec si naopak myslí, že na právní formě nezáleží. "Volání Herecké asociace, že jde o divokou privatizaci, je nesmysl. Nejde přece o změnu vlastnictví - provoz stále garantuje město, pouze příslušný prostor pronajímá jinému nájemci. Mnoho věcí funguje stejně, ať běží o příspěvkovou organizaci, eseróčko či obecně prospěšnou společnost. Transformace přinese divadelníkům větší svobodu, po níž léta volali," tvrdí.
Fischerová i Burian dále apelují na to, že transformaci nelze "rozjet" bez existence zákona o veřejně prospěšných institucích, který jasně vytyčí charakter nových institucí, podmínky jejich vzniku i zániku a několikazdrojového financování. Takový zákon zatím neexistuje.
Herecká asociace se domnívá, že pokud by se dosavadní příspěvkové organizace měnily hlavně na soukromé společnosti, znamenalo by to zánik repertoárových divadel, komercionalizaci a ztrátu sociálních jistot pro herce. Ti by totiž nebyli ve stálém angažmá a na jednotlivé inscenace by byli pouze najímáni. Takový je i model Pražského komorního divadla. "Většina herců na oblasti by se rázem ocitla bez práce. Opravdu chceme americký systém, kdy se herec musí živit čištěním bot?" ptá se Táňa Fischerová.
"Po transformaci se přece deset let volalo. Nechápu, co Herecké asociaci vadí, vždyť vyhráli herci, kteří nebudou placeni podle tabulek, jak tomu dosud bylo v příspěvkových organizacích! Herecká asociace se zřejmě bije za špatné herce, jedině těm totiž konkurenční prostředí neprospěje," říká radní Igor Němec.
 Divadlo Komedie. |
