Přední vstup do divadla je uzavřen; zadní, s vchodem z ulice s neméně příznačným názvem Na hrázi, vypadá jako po bitvě. Na plotě se suší rokokové paruky z úspěšné inscenace hry Amadeus. Kracik v holinkách, s rukavicemi a s baterkou čeká na příchod statika, herce dovnitř raději nepouští. „Potřebuji je na jiné věci. Kdežto já nesu riziko ředitelské, vy novinářské, tak pojďte,“ míří do kluzké temnoty, odkud už voda ustoupila. Těžko se tu chodí, ještě hůř dýchá. Stačí dotek, zařízení se rozpadá.
„Sečetl jsem si předpovědi pánů politiků a navýšil je o vlastní odhad při pohledu na Vltavu - ale ani to nestačilo,“ přiznává, že přesto míru ohrožení o metr podcenil. Vstupní prostor, pokladna, divadelní klub, sklady, kotelna, vzduchotechnika, vrátnice. A předsálí, občerstvení a šatny pro diváky, reprezentaní salónek, zrcadla. To vše skončilo zhruba dva a a půl metru pod vodou.
„Nikdo to nemohl čekat,“ říká Kracikovi muž, který ve zdejším divadel pracuje pětatřicet let a zažil povodeň v roce 1954. „Pamatuji si lidi na loďkách, ale až k divadlu tehdy voda nedosáhla,“ líčí, když přehlíží obraz zkázy v sále. Zborcené kulisy na jevišti, propadlá podlaha hlediště, počínající plíseň na sedadlech. „Je to zvláštní shoda, stalo se to 13. srpna a voda dosáhla do třinácté řady,“ upozorňuje Kracik, „den poté už před hlavním vchodem stála voda do výše čtyř metrů.“ Mezitím se dozvídá, že přežil jediný fax - „vozil se“ na plujícím stole.
Dokud objekt neprohlédnou odborníci, nedá se nic dělat. Divadlo Pod Palmovkou v Libni má totiž několik zvláštností: spadá do oblasti ohrožované vodou i pohyblivými písky, skládá se z budov pocházejících z různých období, i jejich poškození tedy může být rozdílné. „Jsem připraven na všechny varianty, i na tu, že bychom museli kopat nové základy na zelené louce, ale z vlastní vůle odtud rozhodně neodejdeme. Budovali jsme to tu deset let! Věřím magistrátu, kterému patří dům, věřím také, že pro obnovu najdeme silného partnera. Dokud neuslyším něco jiného, beru opravu jako hotovou věc,“ říká Kracik.
Prozatímní kancelář mu půjčili ve vinohradském divadle; tady začne soubor z Palmovky vymýšlet, kde bude zatím hrát. Rýsují se dvě možnosti: zájezdy a nová, ještě nezkolaudovaná zkušebna Divadla Pod Palmovkou, která vodou neutrpěla. Měla sloužit zprvu experimentálnímu provozu, ale svolí-li stavaři, mohla by dočasně nahradit zničený sál. „Stará představení upravíme a nová nastudujeme pro menší prostory. Škody jsou značné, ale odvratitelné, máme dobrou pověst, umělecké úspěchy i vyprodáno, tudíž ani dramaturgický plán měnit nebudeme,“ věří Kracik. Pro sebe si ještě před povodněmi naplánoval režii hry Arthura Millera s opět příznačným názvem: Pohled z mostu.
|
Veřejnou sbírku, která má usnadnit opravy vodou zničených divadelních scén a vrátit je divákům, vyhlásila ve spolupráci s Nadací Alfréda Radoka, Asociací profesionálních divadel ČR a Divadelním ústavem divadelní a literární agentura Aura-pont. |
