Nezvykle, na přelomu října a listopadu roku 1968, začíná kniha Jiří Šlitr: Doktor Klavír, kterou Lukáš Berný sepsal k únorovému stému výročí narození našeho předního skladatele, výtvarníka a divadelníka.
Autor totiž hned v úvodní předkapitole čtenáře uvrhne do sychravého Stuttgartu té doby, kde se právě Jiří Šlitr a Jiří Suchý nacházejí: „V hotelovém pokoji sedí dva muži. (...) Chtělo by se napsat, že hned u vchodu na mírně omšelém věšáku visí vedle kabátů dva klobouky, slamáček neboli žirardák a buřinka, přezdívaná tvrďák či bouřka. Zcela jistě tam nevisely, ale pro jistý divadelní efekt si je tam představme,“ uvádí Berný do situace, na které chce čtenářům vysvětlit tehdejší soukromý vztah S+Š, tedy dua, které se u nás stalo stejnou kulturní institucí jako o desetiletí dříve dvojice V+W.
Jó, to jsem ještě žil. Po Jiřím Šlitrovi zůstaly zlidovělé písně i dívčí akty |
„Mají za sebou více než deset let velmi intenzivní spolupráce a právě ona práce vždy byla hlavním tématem jejich rozhovorů. Obvykle si toho neřekli o moc víc, ani o moc míň,“ píše se zde. Berný vyzdvihuje, že ač spolu Suchý se Šlitrem „zažili věci, jaké jen málokdo“, nebyli si stále nijak zvlášť blízcí.
„Nepovídali si o osobních věcech, nenavštěvovali se na Vánoce, nejezdili spolu na výlety a dovolené. Ač by si národ myslel, že snad i spali ve společné ložnici, jejich soukromé životy šly různými cestami.“
Ovšem právě v podzimním Stuttgartu roku 1968, jen několik měsíců po srpnových událostech v Československu, které v nich stále rezonovaly, a jen těsně poté, co všechny aktuální pracovní záležitosti vyřešili, se Suchý se Šlitrem vzájemně poprvé otevřeli: „A tak, aby řeč nestála, začne jeden vyprávět, co se mu nedávno stalo. Druhého to pobaví a přidá podobný příběh. Oba se zasmějí. A potom najednou začnou příběhy, zážitky, úsměvné karamboly vyplouvat na povrch. Povídají si o stále osobnějších věcech, pocitech, o tajných a snad i nejtajnějších přáních. Jistě dojde i na ožehavé téma, zda v západním Německu nezůstat. Jenže oba mají tam doma své rodiny, což je asi největší důvod k tomu, aby ve studeném podzimním městě nezůstali,“ prozrazuje Berný.
Právě k Jiřímu Suchému má v současnosti velmi blízko. Byl to ostatně on, kdo spolu s nyní dvaadevadesátiletým doyenem našeho divadla vydal před pěti lety knihu Semafor: šedesát let v jednom představení.
Svět je špatná nemocnice. Suchý přebírá jednu z posledních Šlitrových rolí |
Aktuální Doktor Klavír vydává taktéž nakladatelství CPress. Berný zde na 170 výpravně pojatých stranách rozdělil život „stoletého“ Šlitra na devět kapitol. Té první nazvané Jazzman z Podkrkonoší předchází zmíněný úvod ze Stuttgartu ‚68. Devátá, poslední pak nese symbolický název „Přátelství Suchého a Šlitra“ a navazuje na situaci nastíněnou v úvodu článku.
„A někdy během těchto chvil proběhne kratičký okamžik, kterého si možná okouzleni lehkostí, s jakou jejich povídání pojednou plyne, ani nevšimnou – ze dvou kamarádů se v tom Stuttgartu stávají dva opravdoví přátelé,“ píše Berný.
„Ti dva muži budou v dalších měsících se svými krásnými ženskými polovičkami trávit trochu toho volného času, jenž jim mezi mnoha povinnostmi zbyde, společně. (...) Osud jim na to přátelství vyměřil rok času...“
Ač tento zásadní moment knihu rámuje, čtenáře nová publikace samozřejmě neochudí o podrobný a čtivě podaný Šlitrův životopis, obohacený o medailonky jeho nejbližších spolupracovníků i vzorů. Či o zasazení do celkového dobového a kulturního pozadí. Výpravnou novinku Jiří Šlitr: Doktor Klavír dále doplňují dobové karikatury, plakáty, obaly desek, osobní korespondence či fotografie.
