Naďa Urbánková, Jiří Menzel, Věra Křesadlová, Miluše Voborníková, Luděk Nekuda či Josef Laufer. A pochopitelně Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Samá velká jména se podílela na hudební komedii Poslední štace, která měla premiéru v uvolněném dubnu roku 1968. Jiří Suchý se k ní nyní po bezmála šestapadesáti letech vrací. Nová verze má v divadle Semafor premiéru 18. ledna.
Poslední štace vypráví o nemocnici, která se ocitla ve špatných rukou. O čem ta hra vypovídala v roce 1968, je celkem jasné. O čem ale vypráví dnes?
Myslíte si, že je svět plný pohody? Podle mě ne. Náš svět je tu a tam v nepovolaných rukou. Nechci konkrétně jmenovat, to není náš styl. Jen naznačujeme. Je to podobenství. Místo světa máme nemocnici, kde jsou primář a všichni doktoři podvodníci, kteří se jí zmocnili, a kde pacienti jeden po druhém umírají.
Naše staré hry nikdy nehrajeme tak, jak jsme je kdysi napsali. Když je čtu, tak si vždy říkám, co bych udělal jinak, co bych vypustil a který motiv by se naopak dal rozvést.
