Divadelníky fascinoval životní postoj muže plného protikladů. Tichý, jenž dobrovolně žil na okraji společnosti a usiloval jen o vnitřní svobodu, se na sklonku života stal tak trochu proti své vůli světoznámým tvůrcem. "Chtěli jsme zjistit, co vedlo Tichého k focení, jak snášel izolaci a proč se pro ni dobrovolně rozhodl," řekla režisérka Anna Petrželková. Tichého celoživotní outsiderství podle ní bylo svého druhu konceptem, vědomým rozhodnutím. "Bylo to škodolibé gesto proti tomu, co se dělo kolem něj," dodala režisérka.
Fotograf Miroslav Tichý
Divadelníci sbírali informace o Tichém přímo "v terénu", tedy v jeho domovském městě, mezi sousedy, známými a spoluobyvateli, kteří v něm mnohdy viděli jen podivína a voyeura. "Využili jsme autentické zkazky, postřehy, anekdoty, vzpomínky, inspirovali jsme se i dokumentárními filmy," uvedla režisérka. Nejde však o dokumentární divadlo, ale umělecký pohled.
Spoluautor scénáře Petr Jan Kryštof Tichého osobně poznal. Pro mladé lidi v Kyjově prý býval fotograf vzorem nonkonformního člověka, který si svůj vzdor proti konvencím uchoval po celý život.
"Tichý byl vzdělaný člověk. Kdo měl sklony k filozofii, chodil s ním na procházky nebo k němu domů, dala se s ním probírat literatura i umění," řekl Kryštof. Na druhou stranu, pro některé "spořádané" obyvatele Kyjova byl Tichý figurkou, jíž strašili své děti.
V představení není využita ani jedna Tichého fotografie
Zvláštností inscenace je to, že postavu Tichého hraje žena, herečka Ivana Hloužková. Divadelníci tak prý chtěli potlačit předsudek, že Tichý byl v jistém smyslu perverzní nebo úchylný, a naopak zdůraznit citlivost jako opomíjený rozměr jeho osobnosti. V inscenaci vystupují i další postavy, které mají reálné předobrazy. Většině však divadelníci změnili jména. "Další herci zpravidla vytvářejí více postav, přecházejí z jedné do druhé, kromě toho všichni vytvářejí role myší, které požírají Tichého fotografie," popsal dramaturg Josef Kovalčuk.
M. Tichý: Podoby pravdy |
V představení není využita ani jedna Tichého fotografie. "Vycházeli jsme spíše z atmosféry těch snímků a chtěli jsme vytvořit scénické obrazy inspirované fotografiemi," uvedla Petrželková. Premiéra je 13. ledna na sklepní scéně Husy na provázku.
Tichý se narodil v roce 1926, studoval malířství na pražské akademii, avšak vrátil se do rodného města a postupně se stáhl do soukromí a od malby postupně přešel k osobitému pojetí fotografie. V Kyjově platil Tichý tak trochu za místního blázna. Chodil po městě, nakukoval za plot plovárny a tajně fotil místní ženy a dívky. Svébytným dílem byly i jeho fotoaparáty, které sestavoval z plechovek, pivních zátek, roliček od toaletního papíru nebo skel z brýlí.
Sám Tichý o své fotky nijak nedbal, často je nechal napospas myším a plísni. Jeho rozostřené, poškozené a úmyslně poškrábané snímky však zaujaly odbornou veřejnost v zahraničí. Uspořádali mu výstavy v Paříži, New Yorku, Londýně a na dalších místech. Začal být slavný, ale zájem médií a sběratelů o jeho dílo v něm vyvolával pocit ohrožení. Ke konci života zůstal už zcela odkázaný na pomoc přátel a sousedů. Zemřel loni 12. dubna.
