Dramatikovým kolegům se nelíbí porušování Bernhardovy závěti

Řada nejznámějších rakouských autorů už loni na podzim rozhořčeně protestovala proti nedodržení Bernhardovy závěti. "Zrušení zákazu uvádění jeho her mi v tuto chvíli připadá jako hanobení hrobu," prohlásil známý dramatik Peter Turrini v týdeníku News. "Po dvaceti letech možná vůle básníka pobledne, teď je ale ještě moc brzy. A zvlášť špatné je to, že někdo jako Bernhard, kdo si radikálně 'vyprosil' jakoukoli blízkost státu, je díky státní konstrukci v podstatě vrácen do pospolitosti."

I spisovatelka Elfriede Jelineková označila za skandální, jak se jeho závěť obchází. "Peymannovi přeju, že Bernharda zase může inscenovat, ale přátelský mi jeho postup přesto nepřipadá," prohlásila. "Špatné je taky, že nějaká kamarila rozhoduje o tom, kdo smí Bernharda hrát. Vynutí si falešnou věrnost dílu, živé divadlo ukopou k smrti. Chtěl na tuhle zemi ukazovat prstem a paradoxně právě tahle země teď všechno znivelizuje."
Gerhard Roth napsal: "Cítí-li se nějaký autor určitou zemí zraněn natolik, že sáhne k poslednímu prostředku zákazu uvádění, je třeba to respektovat. Že ho Peymann chce hrát, je sice pochopitelné, ale přesto neméně chybné." Na Bernhardovu stranu se postavil i španělský autor Javier Marías: "Lidé, kterým důvěřoval, ho zrazují, když zemřel. Tento zřejmě čistě komerční postoj považuji za opovrženíhodný a nebohý."
Režisér a dramatik George Tabori odbyl námitky lakonickou poznámkou: "Bernahard psal hry a ty patří publiku. To není osobní věc a je důležitější než poslední vůle."