Jiří Havelka

Jiří Havelka | foto: Monika Tomášková

Do HaDivadla vstupuje Einstein

Po návštěvě novinky brněnského HaDivadla nazvané Indián v ohrožení by měli být návštěvníci proměněni, alespoň co se vnímání času a prostoru týče.

Tvrdí to hostující režisér Jiří Havelka z pražské Ypsilonky, který se v Brně pokusil přetavit do jevištní podoby teorii relativity a další objevy Alberta Einsteina.

„Snažili jsme se ke čtyřrozměrnému chápání světa, v němž jedinou konstantou je rychlost světla, hledat divadelní paralely,“ říká Havelka. Jeho autorské představení nemá pevný scénář, vzniká ve spolupráci s celým souborem. Na jevišti se objeví Einstein - prý hned šestkrát.

* Jak jste tenhle nezvyklý divadelní tvar tvořili?

Vše vzniká autorsky. Hledáme osobní herecké zážitky. Začínali jsme u fyzikálních statí. Ale nejde nám o nějaké komentování teorie relativity ani o historickou sondu do počátků minulého století. Chceme, aby divák zažil jiný styl vnímání. Velkou roli má zvuk a světlo.

* Máte aspoň nějaký bodový scénář?

Jestli myslíte něco jako název postavy, dvojtečka a monolog, tak nic takového neexistuje. Na začátku bude fyzikální přednáška, při níž se zbavíme pojmů, a pak přijde divadelní tvar a šest herců cestujících ve vlaku...

* Prozradíte něco víc o jejich charakterech?

Divák zjistí, že charaktery či situace nejsou podstatné. Výsledný tvar je specifický stejně jako posunuté divácké vnímání.

* Takže v inscenaci je vlastně všechno relativní?

Jde nám o svérázný přenos času a prostoru, konzultovali jsme to i s jadernými fyziky. Nejde nám o prosté sdělení, že vše je relativní. Nechci však popisovat, co se děje na jevišti.

* Vaše úspěšné předchozí pražské představení nese název Černá díra. Zdá se, že vám přirostla fyzika a astronomie k srdci.

Při Černé díře jsem měl vzadu v hlavě kvantovou mechaniku. Nyní však není naším tématem fyzika. Jedete vlakem a vidíte přistupovat lidi. Nic o nich nevíte. Sám si domýšlíte jejich příběhy. Podobné výseče by měly fungovat v našem představení. Ze začátku jsem dělal životopisná témata, pak v divadle využíval osobní zážitky a poté přešel k fyzice. Je to žíla, na kterou jsem narazil, ale která se později vyčerpá.

* Takže do Centra experimentálního divadla, pod kterým HaDivadlo pracuje, se konečně vrací experiment, který je koncentrovaný do slavného vzorce E = mc2?

Ten vzorec se na jevišti neobjeví. Jde nám o divadelní poměr mezi hmotou a energií. Měli jsme možnost udělat třeba historizující cestu Einsteina do Ameriky a končit atomovým hřibem. Ale to jsem zavrhnul. Naší ambicí je, aby divák pochopil, že čím rychleji se pohybuje, tím pomaleji stárne.