Nechybí tu však ani vzácný exemplář Zpěvů nevinnosti a zkušenosti, které obsahují jeho nejznámější báseň Tygr. Výstava, která bude v Londýně k vidění až do února příštího roku, se hned od začátku setkala s velkým zájmem veřejnosti a rozvířila velkou debatu. Blake je momentálně to, co se v Londýně musí vidět; prohodit na večírku něco "znaleckého" o Blakeovi znamená udeřit na tu správnou strunu.
Na blakeovské vlně se vezou i média - televize i rozhlas přinesly speciální pořady o tomto svrchovaně svérázném umělci, jehož dílo sice ve své době nedosáhlo většího ohlasu, avšak dnes oslovuje nejrůznější publikum. Zhudebněná verze Blakeova Jeruzaléma se stala jakousi druhou, neoficiální hymnou, kterou lze slyšet stejně na fotbale či ragby jako na posledním večeru populárních promenádních koncertů v Royal Albert Hall. S jeho ideály se ztotožňují rebelové, ti, kteří kteří odmítají autoritářství, institucionalismus, útlak všeho druhu. Literáti, výtvarníci, hudebníci.
Od beatnické generace přes básnířku a muzikantku Patti Smithovou po členy rockové skupiny Blur. V bohatství jeho myšlenek si najde něco pro sebe téměř každý. Blake usiloval o osvobození člověka - z hlediska politického, sociálního, sexuálního i duchovního. Usilovně se bránil mechanickému racionalismu, protože rozum podle něho omezuje tvůrčí schopnosti a představivost. Symbolem toho je například jeho nahý Newton s kružítkem v ruce. Vytvořil si svůj vlastní mytologický svět, se symbolickými postavami Albiona, Urizena, Lose.
"Ve vizionářské představivosti Williama Blakea není žádné zrození, není tam žádná smrt, žádný začátek, žádný konec. Jenom věčná pouť časem napříč k věčnosti," napsal o Blakeovi jeden ze znalců jeho díla a autor jeho biografie Peter Ackroyd. Blakeovy vize a složité myšlenky jsou většinou ztvárněny v představách, v nichž je slovo neoddělitelně spjato s obrazem. Vytvořil si proto svou vlastní tiskařskou techniku. Blakeovu imaginaci ovlivnila gotika, s níž se jako rytecký učedník seznámil ve Westminsterském opatství. Jeho nahé, anatomicky přesné postavy prozrazují velký vzor - Michelangela.
Pro někoho Blake předběhl svou dobu o tisíc světelných let, pro jiné to byl pouhý šílenec, který měl vidiny a slyšel hlasy. "Proboha, vždyť to je člověk, který o sobě tvrdil, že hovořil s archandělem Gabrielem. Co za společnost visí na každém slovu, které pronesl blázen? Blake byl šílenec," provokuje recenzent listu The Sunday Times. Návštěvníci výstavy o Blakeovi však působí dojmem, že podobné jedovaté výroky příliš nevnímají. Generačně pestré publikum - od studentů až po důchodce - se znovu a znovu vrací k exponátům, dělá si poznámky, tiše, avšak vzrušeně diskutuje. Blake je zjevně provokuje, nikdo nezívá.
- středa 15. listopadu 2000
