Jaké to je, bavit Williamsovo publikum?
Měla jsem z toho trochu strach, přece jen jsem jako sólistka ještě nevystupovala před tak velkým počtem lidí, kteří přišli na někoho jiného. Řekla jsem si, že mi nezbývá nic jiného, než si je získat. Zatím se mi to docela daří.
Myslíte, že alespoň část příznivců máte s Williamsem společnou?
Určitě. Když třeba Eminem, Coldplay a Robbie Williams prodají po pěti milionech desek, neznamená to, že si patnáct milionů lidí koupilo po jednom cédéčku. Odhaduju, že jich bude tak osm. Hudební kupní síla se rekrutuje z omezené skupiny lidí, kteří prostě peníze do desek investují.
Jaký je pro vás osobně rozdíl mezi koncertem Skunk Anansie a sólovým vystoupením s doprovodnou kapelou?
Nijak velký. Se Skunk Anansie to bylo náročné hlavně fyzicky, dost jsem se vyřvala a zařádila si. Zpívat živě nové písničky je vyčerpávající spíš citově. Energii vkládám nikoli do fyzického pohybu, ale do vyjádření emocí, výsledek je však stejný: po koncertě jsem úplně vyšťavená.
Proč se vlastně Skunk Anansie rozešli?
Už jsme společně nemohli dál skládat ani žít. Ne že bychom se dál nestýkali, to ne. Ale kdybychom pokračovali dál, mohli jsme do takového stadia dospět, a to jsme nechtěli.
Vaše sólové album je prý o rozchodech. Nepřivoláváte si ty nepříjemné pocity při každém koncertu zpět?
Bolest jsem cítila při skládání a při nahrávání. Když se písnička tvoří, jako bych si sypala sůl do rány. Ale jakmile je výsledný tvar hotový, prostě si oznámím, že je to za mnou. To by nešlo, každý večer se přehrabovat v minulosti, vždyť by mě to zabilo. A muzika nemá člověka zabíjet, má mu dávat radost.
Takhle si poručit dokáže jen silný člověk...
To je pravda a já silná jsem.
Také prý jste komplikovaná povaha.
Nevím, kdo to o mně rozšiřuje, vždyť já jsem jako beránek. Ano, moje písničky jsou temné, ale taková je realita. Nemůžu zpívat o tom, jak je svět krásný, když si to nemyslím.
- čtvrtek 6. listopadu 2003
