Darovaná díla mají potěšit, ale i rozšířit poznání nevidomých lidí. Do úterní vernisáže projektu Možná sdělení se již zapojilo celkem šestnáct výtvarníků a sbírka, jež čítá na dvaatřicet exponátů, by se měla nadále rozšiřovat.
"Nevystavíme je všechny, už jen proto, že by dvouměsíční výstavu nemusely přežít. Což je případ kupříkladu plastelínových pouzdérek Petra Nikla," popisovala autorka scénáře a kurátorka projektu Možná sdělení Yvona Ferencová.
V atriu Pražákova paláce se návštěvníci setkají s celou řadou objektů - zvukových i haptických - to znamená, že si na takové exponáty mohou lidé i sáhnout - a autorskými knihami. Ty také byly základem celého projektu.
"Knihy v Braillově písmu jsou opravdu nehezké, při jejich vyrábění se hledí jen na obsah. Oslovila jsem tedy několik grafiků a typografů, aby vytvořili pro nevidomé atraktivní kousky," popisovala Ferencová. Jak přiznala, sny a reality se však od sebe velmi liší. "Jste omezen formátem kvůli tiskárnám. Máte omezený počet bodů na řádek a stejně tak položení papíru. Pak řešíte otázku, jak zlomit verš, který se na jeden řádek prostě nevleze. S písmem si nemůžete hrát, jelikož nestandartní postup by znemožňoval plynulé čtení," vypočítává kurátorka.
Umělecké objekty se k autorským knihám a uměleckým vazbám přidaly po brněnské retrospektivě Jiřího Koláře. Pak už se podle slov kurátkorky připojoval jeden umělec za druhým. "Kupříkladu paní Karlíková, byla přímo nadšená. Z okna prý roky pozoruje nevidomé děti, které se jí zdají strašně šťastné. Měla tak prý možnost je udělat ještě usměvavější," komentovala její zápisky a ukázky ptačího zpěvu Ferencová.
Důležitou součástí výstavy je i prostor atria či komentáře všech zúčatněných umělců. K výstavě v atriu se připojí i na měsíc multimediální instalace Generatrix skupiny E-area. Návštěvník vstoupí do pomocí virtuální reality vytvořeného holofonního prostoru a hloubkou či výškou hlasu jej může ovládat.
