Nevidomí na výstavě Dotyk sochy

Nevidomí na výstavě Dotyk sochy - Nevidomí si prohlíží výstavu Dotyk sochy v olomouckém Muzeu umění | foto: Libor Teichmann, MF DNES

Dotknout soch se mohou (ne)jen nevidomí

Olomouc - Výtvarné umění je záležitost po výtce vizuální. Návštěvník vnímá barvy, tvary a samozřejmým předpokladem vnímání je zrak. Kdo jej nemá, nebývá zrovna častým hostem výtvarných síní. Změnit převládající stav se pokouší svým nejnovějším projektem olomoucké Muzeum umění, které připravilo výstavu Dotyk sochy, jež potrvá až do konce dubna. Na rozdíl od běžných výstav tak nebude pro Dotyk sochy platit tradiční galerijní výkřik "Nesahat!", nýbrž jeho pravý opak: "Sahat."

"Výstava Dotyk sochy je způsobem instalace určena pro nevidomé a slabozraké. Svou názorností by se mohla stát i dobrou pomůckou pro školy a rodiny s dětmi, které se budou moci snadno seznámit s průřezem sochařství 20. století. Pro výstavu jsme využili sbírky Muzea umění," řekla o ojedinělé výstavě kurátorka Muzea umění Helena Rišlinková.

DOTYK SOCHY (autoři)
Realismus:
Josef Václav Myslbek, Hřebec Ardo, 1898.
Symbolismus: Jan Štursa, Dívka před koupelí, 1906.
Kuboexpresionismus: Otto Gutfreund, Úzkost, 1911.
Civilismus: Otakar Švec, Sluneční paprsek, 1924.
Na cestě k abstrakci: Hana Wichterlová, Pupen, 1932.
Surrealismus: Vincenc Makovský, Dívčí sen, 1932.
Sociální plastika: Karel Pokorný, Ostrava, 1936.
Skupina 42: Ladislav Zívr, Muž u stroje, 1948.
Socialistický realismus: Jan Neckář, Milicionář, 1953.
Informel: Jan Koblasa, Labyrint světa, 1958.
Konstruktivismus: Hugo Demartini, Reliéf, 1964.
Mimo směry: Vincenc Vingler, Antilopa, 1962, Arnošt Paderlík, Hirošima, 1964.
Postsurrealismus: Ladislav Zívr, Opilý koráb, 1968.
Nová figurace: Zdeněk Palcr, Figura, 1963.
Abstrakce 60. let: Eva Kmentová, Opuštěný prostor, 1964.
Nová figurace: Karel Nepraš, Dialog, 1968.
Konstruktivismus: Rudolf Chorý, Vnitřní stavba oceli, 1974.
Česká groteska: Kurt Gebauer, Stojka, 1972-75, Bohumil Zemánek, Žena Julie, 1989.

Jaké umělecké předměty jste pro výstavu vybrali?
Výstava nabízí dvacet exponátů, které představují různé techniky, postupy, materiály a náměty objevující se v sochařství dvacátého století. Každý z vystavených exponátů také zastupuje některý výtvarný směr nebo názor, jenž se v právě skončeném století objevil. Vybírali jsme tak, aby se na jednotlivých uměleckých pracích dalo vysvětlit, o co v době jejich vzniku šlo a jaké se projevovaly umělecké tendence.
Můžete popsat, jak konkrétně krok za krokem bude Muzeum umění pro tuto výstavu uzpůsobeno jak pro nevidomé, tak pro vidící návštěvníky?
Výstava Dotyk sochy je ve výstavním sále Kabinet. Snadnější orientaci v prostoru pro nevidomé bude zajišťovat barevně kontrastní pruh koberce, dobře hmatatelný nohou. Ten slouží jako vodící linka. Kromě toho budou na výstavě jako speciální služba studenti speciální pedagogiky zdejší univerzity, kteří budou v případě potřeby podávat informace o dílech, prostoru a podobně. Pro vidící zájemce budou k dispozici klapky na zakrytí očí a návštěvníci si tak budou moci alespoň trochu uvědomit význam hmatu pro poznávání okolního světa. Exponáty jsou umístěny na soklech výškově uzpůsobených k dotýkání. Popisky k dílům budou jak v klasickém písmu, které ale bude větší než obvykle, tak v Braillově písmu. V obou variantách písma budou k dispozici i texty o exponátech, výtvarných směrech, technikách, materiálech. Kromě toho bude výstavu doprovázet ilustrovaný katalog s vložkou v Braillově písmu. Jako památku na výstavu pak obdrží návštěvníci upomínkové předměty z hlíny, "hmatky".  Druhá výstava Bible je pak umístěna ve výstavním sále Salón a je připravena na stejném instalačním principu jako výstava Dotyk sochy.
Proč přišlo s takovým takřka osvětovým projektem právě Muzeum umění, které se přece jen věnuje výstavám jiného druhu?
Důvod je prostý: chceme Muzeum umění ještě více otevřít, chceme hledat a oslovovat další návštěvníky, a to i takové, kteří běžně do výstavních síní z různých důvodů nechodí. Dotyková výstava je jednou z mála možností, jak představit umělecká díla slabozrakým a nevidomým lidem.
Co musí splňovat umělecký exponát pro to, aby mohl stát na dotykové výstavě?
Vybrali jsme špičkové umělecké exponáty, které jsou nezničitelné dotykem. Žádná větší omezení jsme neměli. Chceme nabídnout to nejlepší, co naše sbírky obnášejí, takže na výstavě budou zastoupení autoři jako Jan Štursa, Otto Gutfreund, Hana Wichterlová či Karel Nepraš.
Výstava má vlastně dvě autonomní části. Co tvoří její druhý díl?
To je výstava nazvaná Bible, na níž je vystaveno sedm prací z Ateliéru hmatového modelování Štěpána Axmana z Brna. Prezentujeme práce čtyř nevidomých autorů, kteří se inspirovali náměty převážně ze Starého zákona. Jsou to současné věci, které mají představit svět nevidomých. Rozhodně jsme nekoncipovali dvě části expozice jako srovnání, co je umění a co není. Část s biblickými motivy má mimo jiné vidícím návštěvníkům ukázat, že oslepnutím život nekončí a člověk může dál tvořit.
Jaké obtíže s sebou nese příprava tak atypické výstavy? Vy vidíte, takže sotva si můžete představit pohled někoho, kdo má zrakový handicap?
Jistě. Proto jsme spolupracovali s lidmi a organizacemi, které mají co dočinění se slabozrakými nebo nevidomými. Díky jejich radám a zkušenostem jsme mohli pak přizpůsobit naši expozici. Mezi těmi, kteří nám radili, bylo také Sdružení Hapestetika, které pořádá výstavy pro nevidomé. Při samotné přípravě expozice jsme také spolupracovali se zrakově handicapovanými lidmi, kteří si byli už vybrané exponáty osahat a řekli nám své dojmy a připomínky.
Když jste s nevidomými připravovala výběr exponátů, co vás zaujalo?
Například to, že naprosto přesně rozeznají materiál. Právě kontakt s materiálem je pro ně velmi zajímavý. Jiné vjemy totiž přináší bronz, jiné pálená hlína, jiné kámen. Jen jeden příklad: v exponátu z mramoru je bílá linka. My ji rozlišíme zrakem a oni ji naprosto přesně identifikují hmatem.
Mimochodem, muzeum si odbude možná i zvířecí premiéru...
Ano, pomocníkem nevidících je často pes. A slepecký pes může podle zákona kamkoli, takže počítáme i s tímto návštěvníkem.