Kapří šupinka má také zajistit i dostatek peněz a zabránit nouzi. To pověst o zlatém prasátku vznikla pro děti. Dodržet celodenní půst bylo hlavně pro děti obtížné. A tak se začalo říkat, že ten, kdo se postí, uvidí na nebi s první hvězdou i zlaté prasátko, které je navíc symbolem štěstí.
„Jakmile rodina s východem první hvězdy zasedla k večeři, pro všechny platil zákaz vstávání od stolu, to přinášelo smůlu. Vstát mohla pouze hospodyně, která obsluhovala. Na Chebsku bývalo zvykem, že tato funkce připadla nejstarší dceři, která roli hospodyně u štědrovečerního stolu přebrala,“ uvádí Iva Votroubková z chebského muzea.
Štědrý večer
Mezi štědrovečerní zvyky patřil například sudý počet osob u stolu. Často se proto prostíralo i pro případného poutníka, který by mohl zaklepat u dveří. Po večeři se krájela jablíčka, pouštěly se lodičky ze skořápek vlašských ořechů a lilo se olovo a svobodné dívky házely střevícem.
Poté se společně odcházelo do kostela na půlnoční. Teprve po návratu přišel čas na vánoční dárky.
„Na Chebsku je prý rozváží Ježíšek ve zlatém voze taženém bílým koněm. Proto se za okno kladl pro tohoto koně oves a seno,“ pokračuje Iva Votroubková.
Boží hod vánoční
Následující den, Boží hod vánoční, býval pro naše předky nejvýznamnějším dnem vánočních svátků. O Božím hodu přišel na Chebsku čas na větvičky barborek. Chlapci s větvičkami ozdobenými červenými či zelenými hedvábnými pentličkami přicházeli k děvčatům na pomlázku. Výkupným bývaly koláče, vánočka, ale také kořalka či peníze.
Svatý Štěpán
Pro návštěvy býval vyhrazen i následující den, svátek svatého Štěpána.
Na Ašsku například chodili kmotři za svými kmotřenci. Starým zvykem z Chebska bývalo v tento den také svěcení koní, kdy hospodáři se svátečně vyzdobenými koňmi objížděli blízký kostel či kapli, aby uctili památku sv. Štěpána, patrona koní.
Svátek Neviňátek
„Pověrečné zvyklosti se na Chebsku vztahovaly také k 28. prosinci, kdy se světil svátek Neviňátek. Tento den si lidé připomínali biblické Herodovo vraždění. Bylo třeba dávat dobrý pozor na děti, aby se jim nic zlého nestalo. Závěr roku patřil stejně jako dnes svátku sv. Silvestra papeže,“ vysvětluje Votroubková.
Na Chebsku byl poslední den kalendářního roku nazýván starým nebo také druhým Štědrým večerem. Jako takový se slavil hlavně na protestantském Ašsku a Plesensku, kdy se udržovaly zvyky stejné jako o Štědrém dnu.
K zajímavým tradicím patřilo na Chebsku vaření knedlíků, do kterých se vkládaly lístky s pořekadly nebo s různými přáními. První knedlík, který se vynořil z vroucí vody, se vylovil, otevřel a veřejně přečetl.
K velmi známým zvykům udržovaným v Karlových Varech patřilo půlnoční metení štěstí na schodech kostela sv. Maří Magdaleny. Po silvestrovské noci bývalo důležité probuzení do prvního dne nového roku. Platilo, že jak na Nový rok, tak po celý rok. Hned po ránu přišly ke slovu opět barborky, tentokrát na pomlázku s nimi přicházela děvčata za chlapci.
Lidé také dávali dobrý pozor, koho ten den potkají jako prvního. Byla-li to stará žena, věštilo to smůlu, dítě nebo zapřažený povoz pak znamenal štěstí.
V Chebu a okolí chodívaly v podvečer dům od domu dvojice starších žen se zpívaným novoročním přáním pro každého člena domácnosti, za což dostávaly koledu.
Starým zvykem na Chebsku bývalo také podvečerní vytrubování, které se vyvinulo se starého zvyku řinčení a lomození, spojené s novoročním přáním. V Chebu byl později zvyk zredukován na slavnostní vytrubování z Černé věže chebského hradu.
V Karlových Varech bývalo zvykem obcházení muzikantů po domech. Na venkově se dodržoval zvyk uzavírat tento den nové smlouvy o čelední službě.
Celé posvátné období Vánoc a Nového roku završuje 6. ledna svátek Tří králů, který je připomínkou biblického příběhu o příchodu tří mudrců do Betléma. „Patří se zde připomenout, že až do roku 1691 byl začátkem nového kalendářního roku právě tento den. Proto se také mnohde na Chebsku pro tento den dlouho udržovalo označení „dritter heilige Abend“.
Bůh žehnej tomuto domu
Na Tři krále končí čas Vánoc, naposledy se zapalují svíčky na vánočním stromu. S tímto dnem se pojí tříkrálová obchůzka spojená se zvykem vykuřování světnic a opatřením dveří symbolem požehnání v podobě nápisu C M B (Christus Mansionem Benedicat), které jsme si zvykli číst jako zkratku jmen tří mudrců či králů, tedy Kašpara, Melichara a Baltazara. „Nápis ale lze přeložit i jako větu Bůh žehnej tomuto domu,“ doplňuje Votroubková.
