„Právě jsem přivezl kalouse, kterého nad ránem srazil vlak. Zaklínil se za stěrač lokomotivy, odkud ho vysvobodil strojvůdce. Bohužel, má úplně rozdrcené křídlo, čeká ho amputace,“ říká vedoucí záchranné stanice Zdeněk Soukup a v ruce drží drobnou sovičku s charakteristickým prodlouženým opeřením, které připomíná ouška.
 |
Díky tomuto znaku získal kalous své druhé jméno, ušatý. Kvůli svému zranění už bude muset dožít ve voliéře záchranné stanice. To puštík, který posedává v kleci za dveřmi ošetřovny, měl o poznání víc štěstí. Křídlo, které si zlomil při srážce s automobilem, mu srostlo přímo ukázkově. Na jaře opět okusí volný let.
„Našemu veterináři Michalu Houtkemu, který právě v Chebu otevírá novou ordinaci, se podařilo zlomené křídlo srovnat a zafixovat tak, že hojení proběhlo skvěle. Při poslední kontrole jsme zjistili, že pták má jen malinko zkrácený sval. To ale doženeme rehabilitací,“ konstatuje Zdeněk Soukup a opatrně puštíka vytahuje z klece.
Tomu se to moc nelíbí. Výhružně cvaká zobákem, a když zjistí, že mu nic nehrozí, mrká oběma očima podobně jako kočka. „Tady se nám záchrana povedla na jedničku i díky řidičce, která nebyla lhostejná, zraněné zvíře sebrala a hned nám volala,“ chválí Soukup s tím, že u zlomenin hraje čas obrovskou roli. Stačí, aby se pomoc zpozdila o dva tři dny, a mohou nastat nevratné změny.
Jeho slova potvrzuje i veterinář Houtke. Doplňuje, že u zlomenin je důležité i to, zda je otevřená, která se nejčastěji musí řešit amputací, nebo uzavřená, kterou utrpěl právě puštík. „Pokud se však u uzavřené zlomeniny péče zanedbá, vytvoří se pakloub. Pták pak tu končetinu nemůže používat,“ vysvětluje s tím, že u puštíka se mu povedlo kost zafixovat jen pomocí bandáže, což je pro zvíře ta méně stresující varianta.
Netopýry vyhnali dělníci
Vedle ptáků se v záchranné stanici přes zimu starali i o probuzené netopýry. Vyhnala je z úkrytů rekonstrukce objektu, který si vybrali k přezimování. „Jakmile se uvnitř zatopilo, vzbudili se a začali dělníkům poletovat nad hlavami. Odchytili jsme je, nakrmili a dostali napít. Vzhledem k tomu, že nebyli v dobré kondici, předali jsme je do specializovaného zařízení. Tam budou až do jara,“ popisuje Soukup.
Ve stanici se v průběhu zimy objevují i dravci, pro které jsou největším nebezpečím silnice, a probuzení ježci. Většinou kvůli tomu, že je lidé při oblevách a úklidu zahrádek vyhrabou i s listím. Jeden takový má své místečko v přepravce pod klecí s puštíkem. „Má se k světu. Odhaduji, že mu mohou být tak dva roky. Žere dobře, možná ještě zazimuje,“ ukazuje dalšího obyvatele stanice Soukup.
Venku pod oknem ošetřovny spí jeho příbuzní. Lidé jim tu koncem léta připravili takzvané ježkoviště. „Na palety jsme navršili slámu, posekanou trávu a nahoru nasypali listí. Do toho kopečku se ježci na podzim zahrabali a vylezou až na jaře,“ dodává Zdeněk Soukup.
Kromě akutních případů se lidé v záchranné stanici starají rovněž o stálé osazenstvo zvířat, která kvůli závažným hendikepům není možné vypustit zpět do přírody. Především kvůli nim se chtějí přihlásit do výzvy, která má pomoci s rekonstrukcemi záchranných stanic. Ministerstvo životního prostředí ji má vyhlásit ještě letos. Pokud se plán povede, budou mít zvířata, pro která je stanice domovem, mnohem lepší podmínky k životu.
