Josephu Petersonovi se tak ve dvaadevadesáti letech podařilo jako prvnímu dosáhnout spravedlivějšího odškodnění za pronásledování komunistickým režimem. Jeho odkaz nyní slouží jako příklad pro další perzekvované. Mnozí z nich se svými oprávněnými požadavky dříve neuspěli. Teď díky Petersonovi mají šanci dosáhnout spravedlnosti.
„Po rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ve věci Josepha Petersona požádal o revizi svého důchodu například Josef Friedl z Olomouce. I on byl něco přes čtyři měsíce v centralizovaném klášteře, následně byl převeden k pomocnému technickému praporu,“ informoval advokát Lubomír Müller, který oba muže před soudy zastupoval.
Němec postřelený na hranicích může žádat odškodnění, dostane jen pár stovek |
A zatímco Joseph Peterson se musel složitě s Českou správou sociálního zabezpečení „handrkovat“ až k Nejvyššímu správnímu soudu, u Josefa Friedla už to šlo hladce. „Kauza Peterson se stala nezpochybnitelným precedentem,“ podotkl advokát Lubomír Müller.
Částka, kterou s jeho pomocí Peterson v roce 2017 vymohl, byla pouhých 72 korun měsíčně. „Jako důchodce jsem rád i za to. Navíc jsem dalším lidem ukázal cestu,“ řekl krátce po vyhlášení rozsudku Joseph Peterson, který v mariánskolázeňském domově pro seniory žil až do své smrti.
Čtyři měsíce v Bohosudově
Joseph Peterson se narodil ve východoslovenském Novosadu v rodině řeckokatolického faráře. Vstoupil do řádu jezuitů a studoval bohosloveckou fakultu. V dubnu 1950 skončil s dalšími řeholníky a kněžími v centralizovaném klášteře v Bohosudově. Komunistická moc prostřednictvím takzvané akce K ostře zasáhla proti mužským řeholním řádům.
Po čtyřech měsících internace Petersona zařadili do pomocného technického praporu, kde strávil dalších čtyřicet měsíců. V 60. letech odešel do Kanady. Po revoluci se vrátil do vlasti a usadil se v domově pro seniory v Mariánských Lázních.
Dvacet tisíc za zničený život je výsměch, říká rehabilitovaný Němec |
Česká správa sociálního zabezpečení Petersonovi přiznala podle zákona o mimosoudních rehabilitacích za nucenou službu v pomocném technickém praporu příplatek k důchodu 15 korun za každý měsíc služby, za předchozí uvěznění v klášteře ale nikoli. Zdůvodnila to tím, že internace trvala méně než rok, a proto není naplněn požadavek zákona.
Peterson marně namítal, že po propuštění z vězení v klášteře pokračovala perzekuce jinou formou, a to zařazením do pomocného technického praporu. Neuspěl ani u Krajského soudu v Plzni.
Zasáhl až senát Nejvyššího správního soudu. Podle něho lze jazykovým výkladem zákona dospět k interpretaci zvolené správou sociálního zabezpečení. Ovšem zároveň je nutné vykládat zákon s ohledem na jeho smysl a na cíle zákonodárců.
Soud rozhodl, že při zohlednění souhrnné délky perzekuce lze příplatek Petersonovi přiznat i za čtyři měsíce, které nedobrovolně strávil zavřený v klášteře.
11. srpna 2020 |
