Uvedl to Holgerův právní zástupce Lubomír Müller. „Co bude dál? Podle krajského soudu nic. Rozhodnutí zrušili, nové sami nevydali a věc nikomu nedali k vyřízení,“ doplnil Müller.
V jedenáctistránkovém usnesení předsedkyně krajského senátu Ivana Růžičková vysvětluje, že má pochopení pro situaci Holgera Frenzela, nicméně soudu prý nezbylo, než usnesení o vydání věci zrušit.
„Nepochybně byl v návaznosti na zadržení na státních hranicích v říjnu roku 1988 vystaven postihu ze strany nedemokratického režimu a byla mu způsobena křivda. Nelze však odhlédnout od toho, že rehabilitační zákonodárství nemůže a není s to sloužit k nápravě či odčinění veškerých útisků ze strany minulého režimu,“ uvedla soudkyně.
Doplnila, že nároků je možné se domáhat jen podle zvláštního zákona, ovšem cizí státní příslušníci oprávněnými osobami k uplatnění těchto nároků nejsou. Rozhodnutí je konečné.
Smutný příběh velké lásky
Příběh, v němž sehrála velkou roli láska, se začal psát v roce 1988. Tehdy se devatenáctiletý Holger Frenzel rozhodl, že své o rok mladší východoněmecké přítelkyni Krystině Hauck pomůže na vysněný Západ. A že budou moci být spolu.
Ve stříbrném Opelu Manta, který byl formálně majetkem jeho otce, pro ni za zadními sedačkami vyrobil úkryt. Mladí lidé si dali schůzku v Karlových Varech. Společně s kamarádem, osmnáctiletým západním Němcem Peterem Härpferem, pak schovali Krystinu v autě. Následně se všichni tři vydali směrem k československé státní hranici, kterou chtěli překročit v Pomezí nad Ohří.
Českoslovenští pohraničníci však úkryt objevili a trojici zatkli. Mladí lidé putovali do vězení. Krystina si v něm pobyla týden a pak byla předána východoněmecké tajné policii STASI. Za to, že se pokusila utéct za hranice, ji doma čekalo 19 měsíců žaláře. Na svobodu se dostala až v den, kdy padla Berlínská zeď.
Mladíkům ze západního Německa, kteří čelili obvinění z trestných činů spolupachatelství a pomoci k trestnému činu opuštění republiky, tehdy z vězení pomohla prezidentská amnestie z 27. října 1988. Oba byli po pěti dnech propuštěni z vazby a předáni do tehdejší NSR.
Tehdy luxusní sportovní automobil v ceně bezmála 30 tisíc západoněmeckých marek propadl státu, o jeho konfiskaci rozhodl soud 2. února 1989. Podle Lubomíra Müllera byl vůz krátce poté prodán prostřednictvím autobazaru v Klatovech, jeho další osud se vypátrat nepodařilo.
