Vzácné sochy prošly náročnou ozdravnou kúrou a vrátily se na Kynžvart

  • 0
Náročnou ozdravnou kúru má za sebou pětice soch významného italského sochaře Antonia Canovy, která patří mezi nejvzácnější exponáty zámku Kynžvart. Po zásahu restaurátora nyní vypadají sochy Venuše vycházející z lázně, Hébé, Sapfó, Psýché a sousoší Amor a Psýché, jako by právě opustily umělcův ateliér.

Po desítkách let provozu zámku byla díla pokryta silnou vrstvou prachu a špíny, která se dostala do všech škvír a záhybů drapérií. Restaurátorské práce na souboru děl z bělostného carrarského mramoru trvaly pět měsíců a stály bezmála půl milionu korun.

„Vlastní restaurování jsme dokončili, nyní musíme usadit zpět na místo poslední plastiku, největší a nejsložitější sousoší Amor a Psýché. Poté ještě bude nutné dokončit poměrně složité osazení křídel na předem připravené nerezové čepy,“ uvedl Martin Široký, který restauroval všech pět soch zdobících hlavní sál zámku.

Upřesnil, že po dohodě s památkáři nebude mít Amor křídla napevno, ale osazená na bílou sádru. To umožní v budoucnu jejich bezproblémové sejmutí. Stejný postup zvolil i v případě spáry mezi sochou a podstavcem.

„Výsledek očisty byl velmi překvapivý. Občas jsem se až styděl, jak markantní rozdíl je mezi původní a vyčištěnou částí. Dnes to již tak vidět není, sochy jsou celé bílé, ale když byly práce v polovině, těžko tomu šlo uvěřit,“ řekl kastelán zámku Ondřej Cink.

Nad renovací soch ze vzácného carrarského mramoru, který se vyznačuje sněhobílou barvou a jiskřivými odlesky krystalů křemene, bděli odborníci z řad památkářů. Pracovalo se neinvazivními metodami.

„Ten materiál pro nás představoval určitou výzvu. Před každou etapou prací vždy děláme zkoušky a jejich prostřednictvím zjišťujeme, jaký postup, rozpouštědlo či chemická sloučenina jsou pro daný úkol nejvhodnější. Na závěr jsme sochy dočistili demineralizovanou vodou a vodní parou,“ popsal postup restaurátor, který rovněž zacelil i některé šrámy na povrchu soch, například provizorní palec sedící Psýché vyměnil za plnohodnotnou náhradu.

Na závěr se díla v životní velikosti dočkala i konzervace povrchu. „Vše je ošetřeno konzervačním voskem, který nečistoty zadrží. Vlastního kamene se špína nedotkne,“ ujistil restaurátor Martin Široký.

Složitý byl i transport soch v životní velikosti na místo určení. „Každá má jinou formu, jiný tvar, těžiště, modelaci. Snažíme se, aby v průběhu transportu nedošlo k poškození, ušpinění či destrukci. Zásadní je najít těžiště, abychom sochu zvedli a tak, jak stojí, přenesli na podstavec. Zajímavé je, že sousoší Amor a Psýché je už od samotného začátku složené ze dvou částí, které se podařilo brilantně spojit dohromady. Autor použil kovové spony a celou sochu podložil břidlicovou deskou, která drží kompaktnost hmoty,“ doplnil Široký.

Soubor soch zdobí velký společenský sál zámku Kynžvart už více než sto let. Zakoupil jej kníže Klement von Metternich, dlouholetý kancléř Rakouského císařství, který se do sousoší Amora a Psýché na první pohled zamiloval. Velmi po něm toužil, ale získat ho nebylo možné. Proto se dohodl se samotným autorem, aby mu vytvořil autorskou kopii. Umístil ji ve své letní vile na tehdejším předměstí Vídně, k jejíž obytné části přiléhala velká galerie. Později byla vzácná díla převezena na zámek Kynžvart.