V příspěvku pana Jiřího Steinera mne překvapilo doporučení, aby seniory vozili rodinní příslušníci. To ve slušných rodinách je snad běžné. Vozí je i sousedi, známí. Jsou ale i senioři, kteří nemají nikoho a nebo jejich příbuzní mají zaměstnání, ze kterého se nemohou uvolnit, třeba lékaři a sestry v nemocnicích pracující ve směnách, policisté, hasiči, strojvedoucí, maminky s malými dětmi a další. Jinak rodina by se měla o své seniory i ostatní postižené starat, ale pokud to nejde, je služba senior expresu nezbytností. Nepostradatelná je i pro seniory - manžele s příbuznými žijícími vzdáleně od jejich místa pobytu, když už nemají řidičská oprávnění. Zatím se ale neřeší pomoc těm seniorům a postiženým, kteří žijí na venkově, nikoho nemají, a síly jim docházejí. Pokud těmto lidem nepomůže příbuzenstvo, obec, sociální zařízení, sousedé, jsou vězni ve svém bytě. Jde o celospolečensky nevyřešený problém. Je nutno poděkovat těm, kteří alespoň částečně se snaží potřebným seniorům a postiženým v některých městech usnadnit pohyb mimo byt.
Návrh rozšíření služby expresu pro maminky s dětmi by nebyl špatný, ale co s maminkami ve většině obcí, tam se bez auta v rodině neobejdou a život na venkově je pro většinu občanů s průměrnými výdělky vlastně hrdinstvím proti nám mladším i starším, co žijeme v Sokolově, Chebu, ve Varech. Horník
