Policista Luboš Šmolík se služebním psem Warem.

Policista Luboš Šmolík se služebním psem Warem. | foto: Martin Stolař, MAFRA

Pes musí být univerzální. Zásadní je motivace, říká policejní kynolog

  • 0
Chebský policejní kynolog Luboš Šmolík získal nominaci na prestižní ocenění Zlatým záchranářským křížem. Se svým psím parťákem křížencem Warem už si připsal mnoho úspěšných zásahů i záchranu dvou lidských životů. „Zásadní je zjistit, jak psa motivovat,“ říká Šmolík v rozhovoru pro MF DNES.

Vzpomenete si, kdy jste dostal svého prvního psa?
Bylo mi osmnáct a můj bratr, který si pořídil štěně německého ovčáka, péči o něj časově nezvládal. Tak si vzpomněl na mne. A já tomu úplně propadl.

Vybral jste si i zaměstnání, abyste se mohl věnovat psům. Kde to začalo?
Na vojně. To jsem poprvé dostal nabídku pracovat se psy. Já na ni kývl a už jsem tam zůstal. Později jsem přestoupil k policii.

War je kříženec německého ovčáka a belgičana. Proč nemáte čistokrevného psa?
War je už můj druhý kříženec. U těchto psů je výhoda, že se s nimi dobře pracuje, ochotně se podřizují vůdci smečky, mají radost, když mohou plnit úkoly.

Psovod a jeho pes

  • Kynologii se šestapadesátiletý policista Luboš Šmolík věnuje od svých osmnácti let. Za tu dobu vychoval přibližně patnáct psů. Z toho šest se stalo policejními specialisty.
  • V poslední době sbírá vavříny se svým šestiletým služebním psem Warem, a to nejen formou opakovaných vítězství v krajských přeborech služební kynologie, ale i při řadě ostrých zásahů.
  • Loni se jim oběma podařil husarský kousek, a to hned dvakrát. Vystopovali a zachránili člověka, který chtěl skoncovat se životem. V prvním případě War neomylně sledoval stopu pohřešovaného z Mariánských Lázní až k rozhledně Hamelika. Tady objevil nešťastníka sedícího na stromě.
  • Další akci odstartoval telefonát na tísňovou linku 158, kdy volající oznámil, že chce spáchat sebevraždu. A ani tentokrát War nezklamal. Dovedl policisty až k vyhlídce nad přehradou Skalka, kde se muž ukrýval.
  • I díky tomu se služební pes War prosadil v osmém ročníku ankety Statečné psí srdce. Tu vyhlašuje časopis Psí kusy ve spolupráci s partnerským projektem Zlatý záchranářský kříž. Kategorii psů profesionálů War vyhrál.

Jak psa učíte dovednosti, které musí zvládnout?
Zásadní je zjistit, jak ho motivovat. Každý to má jinak. Na některého platí pamlsky, jiný by se přetrhnul pro míček.

A také je asi třeba zjistit, k čemu má pes vlohy, že?
Ne, u nás musí být pes univerzální. To znamená, že prokazuje jak poslušnost, tak obranu. Důležité jsou i pachové práce, tam patří třeba vyhledání cizí stopy, která je minimálně tři hodiny stará. Někdy se měří i čas, za kolik uběhne trať pes i s psovodem. Cvičí se také vyhledávání vystřelených nábojnic nebo předmětů s lidským pachem, kdy jsou věci různě rozházené v křoví nebo v lese a pes je musí najít a označit, aniž by se jich dotknul.

Jak je označí?
Může je vyštěkat nebo dá psovodovi znamení změnou polohy těla, třeba si u toho předmětu lehne nebo sedne. Podle toho, jak je naučený. Pak musí pes zvládat i obranářské práce, kdy brání útoku na psovoda. Někdy pracuje bez košíku, ale musí umět zakročit i s košíkem.

Psů jste už vychoval celou řadu. Byl některý z nich stejně dobrý jako War?
Myslím si, že jsem měl i lepšího. Bylo to krátce poté, co jsem začal se služební kynologií. Jmenoval se Kaso. Ten byl myslím ještě lepší. Ale s každým psem psovod zažívá úspěchy, je to pro nás každodenní rutina. Někdy se zadaří a za tu práci dostaneme i pochvalu.

Dobrá, vy jste dostal pochvalu, ale co dostal za vzorně odvedenou práci War?
Míček na kousání. To je pro něj nejlepší odměna. A klasickou večeři, kterou dostává každý den, tedy granule nebo maso.

Jak dlouho trvá psí „služební poměr“?
Pes odchází do civilu v osmi až devíti letech. Záleží na jeho zdravotním stavu.

Co to znamená, že odejde do civilu?
Buď si ho nechává psovod, nebo se umístí do rodiny, kde si užívá „důchod“. Žije tak i můj předcházející pes Max, také kříženec. Je mu patnáct let a jeho lidé jsou s ním nadmíru spokojeni.

Nebývá problém s umístěním služebního psa do rodiny?
Všichni mí psi procházejí od raného věku rodinou. Jsou zvyklí na děti, na ženy, na ostatní členy domácnosti. Pes musí už ve štěněcím věku získat vztah k psovodovi, k rodině, kde jsou i další lidé a zvířata. Tím se socializuje a i ten kontakt je mnohem intenzivnější, než kdyby byl zavřený v psinci, kam se psovod dostane maximálně dvakrát za den. První dva měsíce jsou v tomto ohledu pro psa nejdůležitější.