Vědec Milan Brož, který stojí za projektem na zpřístupnění nitra sopky, věří, že cesta k jejímu srdci se v budoucnu ještě otevře.
Jak to nyní na Komorní hůrce vypadá?
Mezinárodní projekt Brána do nitra Země, v jehož rámci se nyní chodba hloubila, skončil. Díky evropské dotaci, vstřícnosti mnoha institucí a města Františkovy Lázně jsme se mohli opět po mnoha letech podívat, jak nitro Komorní hůrky vypadá.
Co jste zjistili?
Ověřili jsme si, že historické chodby tam jsou, ale na žádnou jsme nenarazili. Jsou totiž ve větší hloubce. My jsme kopali v horizontu nějakých osmi až deseti metrů pod povrchem, ale ty původní by měly být 15 až 17 metrů, takže ještě o nějakých pět metrů hlouběji. Nyní dochází k přesnému zaměření štol, pak budeme vědět přesně, jak hluboko jsme se prokopali.
Kam až jste se při kopání dostali?
Prakticky pod skalisko, kolem je spousta strusky, ale u vlastního sopouchu ještě nejsme. To bychom museli kopat ještě dál.
Máte v plánu ve výzkumu sopky pokračovat?
Tak určitě bychom moc chtěli otevřít nějaký nový projekt a ve výzkumech se posunout. Ale je to otázka dohody s Agenturou ochrany přírody a krajiny Slavkovský les, která Komorní hůrku spravuje jako národní přírodní památku. Nevíme, zda nám povolí další výjimku z ochrany této památky. A pak také na to musíme sehnat nějaké peníze.
Proč se vlastně potřebujete dostat až k místu, odkud sopka kdysi chrlila lávu?
Ten sopouch, k němuž jsme zatím bohužel nedošli, je pro nás takový svatý grál. Pro nás je hlavním a nejdůležitějším místem z celé sopky. Pokud bychom se k němu dostali, mohli bychom moderními metodami zpřesnit datování stáří sopky. Ono se dnes vlastně neví, jak je Komorní hůrka stará. Odhad je něco mezi 200 tisíci až milionem let. A udělali bychom další analýzy složení hornin, takže po té stránce geologické by bylo práce ještě dost.
Kdy se do podzemí podívají turisté?
V současné době děláme veškerou administrativu, evidenci důlního díla, přístupy, musí se připravit návštěvnický režim. Báňská záchranná služby musí mít chodbu v evidenci jako důlní dílo. Na tom všem nyní pracujeme. Předpoklad je, že bychom to do jara mohli zvládnout a možná už začátkem léta by se štola mohla návštěvnicky otevřít. Určitě však nebude volně přístupná, návštěvníci budou potřebovat doprovod.
Proč je Komorní hůrka tak důležitá?
Jednak je to jedna z nejmladších sopek u nás, a potom je to široko daleko jediné dílo, kde byl vytvořen systém šachet a chodeb čistě kvůli vědeckým účelům.
Jak to tehdy vlastně bylo?
Úplně první vědecký výzkum Komorní hůrky inicioval básník, vědec a mineralog J. W. Goethe. Ten se přímo na vrcholku sešel v roce 1822 s hrabětem Kašparem Šternberkem a navrhl proražení chodby do nitra vyvýšeniny. Cílem bylo rozřešit spor, zda je hůrka sopečného původu, nebo vznikla usazováním minerálů ve vodním prostředí. Při hloubení jedné z postranních štol horníci skutečně narazili na sopečný kráter, vyplněný ztuhlou lávou. Podařilo se tak dokázat, že Komorní hůrka kdysi opravdu bývala aktivní sopkou.
Kdy vás napadlo pokusit se jít po stopách tehdejších horníků a štoly obnovit?
Někdy na přelomu milénia jsme na hůrku umístili nový seismický snímač. A když v roce 2016 vznikla speciální výzva regionálních projektů akademie věd, napadlo mě, že by bylo vhodné obnovit starou štolu pod sopkou a následně v ní umístit i geofyzikální přístroje. Přemýšlel jsem o tom, že by bylo dobré na Komorní hůrce vytvořit geofyzikální centrum podobné tomu, co je pod hradem ve Skalné. Pro vědecké účely je zajímavé, že zatímco ve Skalné je v podloží granit, na Komorní hůrce čedič.
Využili jste při přípravách novodobé chodby i tehdejší dvě stě let staré důlní mapy?
Mnohokrát jsme nejrůznějšími metodami ověřovali, kudy by historické chodby mohly vést. A výsledky našich měření se překvapivě shodovaly s nákresy. Věřili jsme tedy, že mapy jsou přesné. Významným orientačním bodem v terénu byl i smírčí kříž, který nechybí ve vojenských mapách z počátku 20. století. Takže ano, zčásti využili.
Potvrdila se jejich přesnost i při vlastním kopání?
Prokázalo se, že se opravdu pohybujeme v prostoru, kde už se v minulosti kopalo. Našli jsme důkazy, třeba opracované kameny nebo zbytky starých cihel.
Zjistili jste ještě něco zajímavého?
Potvrdili jsme, že Komorní hůrka je sopkou strombolského typu. To znamená, že její erupce byla klidná a nikterak velká. Zjistili jsme také, že z Komorní hůrky směřovala láva ve třech proudech. Jeden tekl směrem k Chebu. Lávové proudy souvisí i s kopáním tehdejších horníků. Oni se v útrobách vyhaslé sopky nepohybovali přímočaře. Museli totiž jednotlivé lávové proudy obejít. Tehdy neměli takovou techniku, aby mohli překonat ztuhlý lávový proud, který je vlastně tvrdou horninou. Tak šli jednoduše okolo.
29. srpna 2019 |
