„Řekl bych, že Rapl už je za zenitem. Už sem jezdí davy nejen kvůli dolu, ale hlavně kvůli unikátní přírodě, jejíž jedinečnost odborníci srovnávají s Kanadou, Švédskem či Novým Zélandem. Když si vzpomenu na období 70. let, tak sem v období prázdninových víkendů přijely tři čtyři rodiny. Dnes sem o jednom letním víkendu zavítá i téměř pět tisíc návštěvníků,“ říká Rudolf Kovařík, dobrovolný strážce rezervace a člen občanského sdružení Rosnatka, které má za cíl ochranu krušnohorské přírody a rovněž podporuje činnost Horské služby Krušné hory v této oblasti.
Kovařík doporučuje těm, kteří chtějí zažít unikátní rezervaci na vlastní kůži, oblast projít pěšky nebo projet na kole. Vhodné je též zastavit se na některém z odpočinkových míst u komunikací a kochat se okolím či výhledem. Z některých jsou vidět i jezírka, kterým se zde říká podobně jako v Tatrách oka, o průměru pět až patnáct metrů. Jsou domovem vzácných masožravých rostlin.
„Ten, kdo pojede autem, toho moc neuvidí. Ale v žádném případě bych nikomu nedoporučoval vydat se na vlastní pěst mimo vyznačené stezky po kosodřevině, která je ústředním porostem oblasti. Je tu řada hlubokých močálů a navíc na řadě míst chybí signál mobilních operátorů, takže si člověk v případě nouze ani nezavolá o pomoc. Pokud by někdo hledal dobrodružství, mohlo by se stát, že tam i zůstane,“ varoval Kovařík s tím, že ukázněný návštěvník o většinu z toho, co kraj nabízí, nepřijde.
„Pokud půjde po oficiálních cestách, kterých je tu asi 15 kilometrů, posedí na paloučku u cesty či na odpočívadle, uvidí i místa, kam se nesmí vstupovat a která jsou ohraničená červenými pruhy. A troufám si tvrdit, že nebude o nic ochuzen. Pokud se bude chovat tiše, uslyší ptáky a možná uvidí i zvířata, prohlédne si vzácné rostliny, mechy, lišejníky či horskou protěž,“ nabádá Kovařík.
Rovněž je podle něj nebezpečné v rozsáhlých rašeliništích, která jsou z větší části pro techniku nepřístupná, hazardovat s ohněm. Výletníkům, které na svých obchůzkách potká, poradí, nasměruje je a nabídne i odborný výklad o zdejší lokalitě.
„Vlna Rapla, kdy lidi zajímaly jen filmařské lokace, je, myslím, už pryč. Teď se tu objevují lidé z nejrůznějších koutů republiky, kteří nemíří jen ke zchátralé továrně, k cínovému dolu, ale třeba na Jelení, Ryžovnu, Nancy. A jsou nadšeni z těch zapomenutých lokalit, kde je vidět velká část nedotčené přírody. Zastaví se, posadí na trávu v západní části Rolavy, která je překrásná a kam ani automobily nesmějí, a užívají si klid,“ dodává Kovařík.
