Toho, kdo potřebuje ke štěstí nějaké to „nej“, potěší, že Podhora je nejenom nejvyšším vrcholem Tepelské vrchoviny, ale také široko daleko nejvyšší sopkou. Je o celých 340 metrů vyšší než daleko známější Komorní hůrka (503 m n. m.).
V minulosti byly dokonce Podhora a pod ní ležící vesnice Zádub a Závišín považované za nejvyšší místa v celičkých Čechách, jak ve svém gigantickém díle „Směs rozprav o dějinách českých“ zmiňuje i nejvýznamnější český učenec 17. století Bohuslav Balbín.
Vyhledávaným turistickým místem se Podhora stala už v první polovině 19. století, zásluhou především hostů, v roce 1818 založených, Mariánských Lázní. Chodívali sem přes vrch Hamelika a Zádubskou výšinu, a kdo si na šest kilometrů a s převýšením 260 metrů netroufal pěšky, mohl jet kočárem.
Vojáci našli jen mrtvoly
Dnes se dá na Podhoru dojít ze dvou směrů, kromě již zmíněné cesty z Mariánských Lázní přes Zádub a Závišín je vyznačená i dva a půl kilometru dlouhá cesta od železniční zastávky Milhostov na trati z Karlových Varů a Mariánských Lázní.
Ještě před druhou světovou válkou sloužila návštěvníkům Podhorního vrchu oblíbená výletní kavárna, kterou v sedle mezi Malou a Velkou Podhorou provozoval Adalbert Hannakam. Na jaře roku 1945 se v jeho objektu usídlili členové nacistické záškodnické organizace Zeppelin, kteří si zde zřídili školicí středisko pro diverzní činnost po skončení války.
Když však na Podhoru v sobotu 16. června konečně dorazili vojáci americké armády, objevili jen mrtvoly majitele kavárny, jeho snachy Marie Hannakamové a služebné Hedviky Blümlové. Všechny tři nacisté zabili nepochybně proto, aby po sobě zametli stopy a zbavili se svědků své činnosti, nemilosrdně je zastřelili a zmizeli.
Ráj vzácných rostlin
Kavárna od té doby nebyla už nikdy obnovená, zchátrala a nakonec byla rozebraná na stavební materiál. Na jejím místě stojí důkladně oplocený nevzhledný objekt sloužící patrně jako zázemí pro ocelovou telekomunikační věž.
Kromě milovníků dalekých výhledů navštěvují Podhorní vrch nejčastěji botanici, které sem láká neobyčejně pestrá paleta rostlin. Mnohé z nich patří mezi velmi vzácné, například netřesk výběžkatý, kokořík vonný a přeslenitý nebo čarovník alpský.
Jiné by zase mohly zajímat případné traviče, jako třeba hojně zde rostoucí lýkovec jedovatý nebo rovněž jedovaté vraní oko čtyřlisté. K jejich ochraně i k ochraně unikátních reliktů třetihorní sopečné aktivity byla v roce 1997 vyhlášená Přírodní rezervace Podhorní vrch.
Panorama s 214 místy
Výhled, který se z vrcholku Podhory nabízí, rozhodně stojí za to. Přehlédnout se odtud dá nejenom Tepelská vrchovina s výraznými vrcholky Třebouňského vrchu a Vladaře, ale také celé panorama Českého lesa od Dyleně až po 65 kilometrů vzdálený Čerchov a za dobré viditelnosti prý i šumavský Velký Javor.
Dodnes nepřekonaným „rekordmanem“, pokud se týká z Podhory spatřených míst, je někdejší mariánskolázeňský inspektor pramenů Paul Frey. Jeho panoramatický výhled, vydaný jako rytina v roce 1877, zachycuje v osmi kruhových výsečích celkem 214 míst!
Právě tato grafika, uchovávaná v mariánskolázeňském muzeu, se stala předlohou desky, která byla letos 10. července slavnostně instalovaná na vyhlídce na jižním vrcholku Podhory. Sluší se uvést, že výrobu desky i potřebné úpravy místa sponzoroval rodák ze Závišína pan Johann Franz Wach.
