V jihovýchodním cípu okresu Karlovy Vary se zhruba na půl cestě ze Žlutic do Chyše rozkládá nevelká vesnice Protivec. Obec, poprvé písemně zmiňovaná už v roce 1226, měla ještě před druhou světovou válkou více než 350 obyvatel (28 z nich uvádělo československou národnost). Nyní tady žije necelých osm desítek lidí a obec je od roku 1975 jednou z devíti místních částí města Žlutic.
 |
Do širšího obecného povědomí se Protivec dostal v roce 1990, kdy tady místní nadšenci ze země vykopali pomník T. G. Masaryka. Dílo karlovarského amatérského sochaře Václava Koblížka, slavnostně odhalené krátce po „Vítězném únoru“ 14. července 1948, čekal za vlády komunistů podobný osud, jako vše, co mělo připomínat osobu a význam prvního československého prezidenta.
Neudržované okolí pomníku zarostlo roštím, oplocení se rozpadlo a prezidentova busta se na přelomu let 1964 a 1965 za dodnes nevyjasněných okolností „propadla do země“. Její znovuodhalení 27. října 1990 bylo velkým svátkem celé vesnice. Protivec je ovšem také něčím jako „poutním místem“ milovníků drobných kamenných památek, zejména pak smírčích křížů. Na katastru obce se nalézají hned tři.
Sokové se pozabíjeli kvůli hře v karty
Na první z nich narazí návštěvník Protivce na východním okraji obce u cesty do Chyše. Tady je naproti usedlosti čp. 82 usazený žulový kříž, který má na čele vyrytý zřetelný obraz zahnuté šavle ve vodorovné poloze. Podle místní legendy měl tento kříž připomínat souboj mlynáře a řeznického tovaryše.
Ten skončil smrtí obou soků. V jiné variantě se tady ovšem měli vzájemně pozabíjet farář a pekař, kteří se nepohodli u karet. Pár centimetrů pod křížením ramen je v ose kříže vysekaný kruhový otvor o průměru 22 centimetrů, který je neklamným znakem toho, že kříž byl vyrobený z mlýnského kamene.
Kříž, lidově zvaný „Mlýnský“, původně stával o pár metrů dále, kde ho v roce 1906 nakreslil průkopník bádání o smírčích křížích na Karlovarsku prof. Franz Wilhelm, na současné místo byl přenesený v roce 1912 při stavbě silnice do Chyše. Spolu s ním, respektive v zákrytu za ním, byl usazený další mlýnský kámen.
Jeho otvor je soustředný s otvorem kříže, a torzem kamene, který měl podle místní tradice představovat řeznický špalek nebo podle jiné verze pecen chleba. Na počátku 70. let minulého století byl kříž už z větší části zavalený pod úrovní země, na světlo Boží mu tenkrát pomohli žlutický farář Miroslav Janák spolu s protiveckým starousedlíkem Antonínem Málkem.
Smírčí kříže po válce upadaly v zapomnění
Druhý smírčí kříž stojí o necelých pět set metrů dál od zastavěné části obce na levé straně silnice do Chyše ve skupince kolem „Scherzerova“ kříže obnoveného v roce 2010. I tento stával původně na jiném místě, do mapy stabilního katastru vsi z roku 1841 je tužkou zakreslený na východním břehu „Horního“ rybníka u obecní kaple sv. Václava.
Na současné místo byl přenesený někdy na přelomu 19. a 20. století, kdy byl zasazený „vzhůru nohama“ jako jeden ze sloupků oplocení kolem „Scherzerova“ kříže. Tady jej poprvé zaznamenal už v roce 1906 prof. Wilhelm a po něm i další badatelé, naposledy v roce 1945 Karel Šrámek.
Po druhé světové válce a vynucené výměně obyvatelstva v celé oblasti poklesla péče o drobné církevní památky v krajině k nule. Křížky kolem Protivce potkal stejný osud – rozvalené a zarůstající roštím pomalu upadaly do zapomnění.
O nápravu se postaralo až v novém miléniu občanské sdružení Protivecké kříže, které spolu s dalšími opravilo i „Scherzerův“ kříž. Během prací na jeho obnově byl v roce 2010 ze země vyzvednutý i smírčí kříž, jenž pak byl po náležitém ošetření usazený zpátky na svoje místo, ale už v normální poloze s hlavou nahoře.
Teorií o původu kříže je hned několik
Třetí smírčí kříž na katastru Protivce je od obce nejdále. Stojí asi kilometr na jihovýchod kousek od silnice ze Žlutic do Chyše. Téměř půldruhého metru vysoký žulový kříž se zaoblenými rameny je považovaný za jeden z nejkrásnějších křížů na Karlovarsku. V kraji je jediný, který má český nápis. V horní části je letopočet, který se nejčastěji čte 1571, a fragment, který se čte „KLYRZ Z TAVZIMA ZABIT W SOBOTU PO NANEBEVZETI PA MA BEZ“.
S textem na kříži souzní i lidová tradice, podle které měl být v těchto místech roku 1571 v sobotu po svátku Nanebevzetí Panny Marie zabit řezník nebo řeznický tovaryš Johann Klyrz z Toužimi. Jako důkaz je vykládán i ve spodní části kříže vyrytý symbol sekery, jaké měli ve znaku řeznické cechy.
Teorií o původu kříže je ovšem více, prof. Wilhelm například v roce 1901 uvádí, že kříž je v místě známý jako „cholerový“ či „morový“ anebo také „bílý“, což dokládá, že byl mimo jiné považovaný i za válečný památník, a ty se svého času natíraly bílou barvou.
Jiný význam může mít podle některých autorit také motiv sekyry, který se prý dá vykládat i jako symbol vražedné zbraně, nebo dokonce jako výstražné znamení, které mělo odstrašit každého, kdo by se chtěl pokusit kříž ukrást nebo poškodit.
S nejodvážnější teorií pak přišel Karel Šrámek, když v roce 1945 rekonstruoval (podle názoru současných badatelů nesprávně) první dva řádky nápisu v podobě „1571 KATERINA KLVRZ Z TAVZEMA“, z čehož by se dalo usoudit, že obětí mohla být žena.
