„Bylo 20. srpna 1974, když jsem se vydal vlakem ze Zwickau do Chebu. Měl jsem se tu sejít se svým otcem, který žil ve Spolkové republice Německo,“ vzpomínal v úterý před chebským soudem sedmasedmdesátiletý německý důchodce Ernst Dirk.
Doma tehdy nechal manželku a dvě děti. „Už při jízdě vlakem jsem měl pocit, že mne někdo sleduje. V Československu mě pak po pasové kontrole český celník odvedl do zvláštní místnosti se zamřížovanými okny. Musel jsem se svléci do naha a začal výslech.“
Z jednoho dne sedm měsíců
Vězněm byl tehdy jen jediný den, následky však byly dalekosáhlé. Hned odpoledne jej Češi předali k potrestání do Německé demokratické republiky. Tady dostal sedm měsíců natvrdo za přípravu nezákonného překročení hranic.
„Za tu dobu jsem vystřídal čtyři věznice. Pracoval jsem ve slévárně. Nejhorší byly noční šichty, ve čtyři ráno už jsem sotva pletl nohama. Nikoho nezajímalo, že to tehdy bylo jinak. Že přes hranice jsem vůbec nechtěl,“ dodal.
Ještě o poznání hůř dopadl tehdy sedmnáctiletý Gerd Müller z Reichenbachu i. V. Jeho příběh se začal psát 27. května 1967, kdy se rozhodl, že uteče na Západ. Hranice do Čech přešel u Hohendorfu a pokračoval dál k vysněnému cíli. Jenže přibližně tři stovky metrů od „čáry“ jej zastavili pohraničníci.
„Hlídka došla k závěru, že se pokusil o ilegální přechod státní hranice do SRN, a vyjádřila obavu, že by mohl trestný čin dokonat. Gerd Müller byl uvězněn, vyslýchán a následující den předán do NDR, kde dostal 15 měsíců vězení. A to přestože nic neukradl, nic neprovedl, nikomu neublížil. Jen chtěl žít jinde,“ popsal případ advokát Lubomír Müller, který jej před chebským soudem zastupoval.
„Zvolil jsem cestu přes Československo, protože se říkalo, že na hranicích mezi oběma německými státy jsou položené miny. Z toho jsem měl strach. Doufal jsem, že přes Československo to půjde líp,“ vysvětlil Gerd Müller, proč se vydal do Spolkové republiky Německo oklikou.
A dodal také, proč o soudní rehabilitaci žádá. „Pro mne je důležité vědět, že jsem nevinný. Nechci být v České republice vedený jako pachatel jakékoli trestné činnosti,“ uvedl.
To se mu splnilo. Chebský okresní soud ve všech projednávaných případech německých uprchlíků vydal usnesení o soudní rehabilitaci. Vyhověl také žádosti jednapadesátileté Sabiny Schubert z Bad Münder, která se v roce 1988 pokoušela přejít hranice u Dolního Žandova na Chebsku, i čtyřiapadesátiletého Mirko Bensona z Niederdorfeldenu, kterého pohraničníci zastavili u Slatiny poblíž Chebu a české orgány jej patnáct dnů bez soudu věznily, mimo jiné v Plzni na Borech nebo v pražské Ruzyni.
Z NDR do NSR přes ČSSR
„Na panu Müllerovi se provinila tehdejší totalitní moc, která v Československu působila. Je důležité, aby všechny generace na území Německa i Čech o tom věděly, aby se to už nikdy neopakovalo,“ uvedl na závěr soudce Jiří Kutílek.
„Ti lidé byli u nás vězněni, ale nebyli souzeni. A jestliže byla vyslovena účast na soudní rehabilitaci, je to potvrzení toho, že byli vězněni neoprávněně. Podobných případů je v České republice zatím asi dvacet. Některé už jsou pravomocně rozhodnuty, jiné teprve čekají. Není ale vyloučeno, že jich bude přibývat. Takových lidí, kteří se neúspěšně pokoušeli dostat do svobodného Německa, jsou tisíce. Kdybych to měl říci slovy Ivana Mládka, tak si asi někteří mysleli, že z NDR do NSR se nejlépe utíkalo přes ČSSR,“ naznačil advokát Müller.
Doplnil, že pokud se podaří dosáhnout u soudu rehabilitace, má jeho klient nárok na odškodnění. Jedná se o částku 2 500 korun za měsíc věznění. „Z toho vyplývá, že ve všech těchto případech jde především a zejména o tu morální satisfakci,“ doplnil Müller.
V předcházejícím měsíci rozhodoval o podobných kauzách také Okresní soud v Domažlicích. Tady uspěla s návrhem na rehabilitaci i první žena těchto procesů, pětašedesátiletá Regina Weise, která nyní žije v Dánském království.
Ta se ještě jako Regina Fischer pokusila přejít hranici u Domažlic v létě roku 1983. Spolu s ní uspěl u Domažlického soudu také devětačtyřicetiletý Joerg Hagl a čtyřiapadesátiletý Jens Werner.
17. října 2018 |
