Byl totiž před lety zatčen na základě domněnky, že se jako občan někdejší NDR chystá přes socialistické Československo uprchnout do svobodného Německa.
Následně byl dva dny protiprávně a bez řádného soudu vězněn. Kvůli doplnění podkladů do spisu bude projednávání případu pokračovat v říjnu. Soudce by v tomto termínu také rád vyslechl Gerda Müllera osobně.
Příběh dnes osmašedesátiletého Müllera se začal psát 27. května 1967. Bylo mu sedmnáct let, když se rozhodl, že v demokratickém Německu už žít nechce. Jeho cesta za svobodou vedla přes Československo.
Cesta ke svobodě skončila 300 metrů od hranice
Hranice do Čech přešel u Hohendorfu a pokračoval dál k „západnímu“ Německu. Jenže přibližně tři stovky metrů od cíle jej zastavili pohraničníci.
„Hlídka došla k závěru, že se pokusil o ilegální přechod státní hranice a vyjádřila obavu, že by mohl trestný čin dokonat. Proto jej zadržela. Gerd Müller byl uvězněn a následující den předán do NDR,“ čte ze spisu advokát Lubomír Müller, který Gerda Müllera zastupuje.
„Ne, není to můj příbuzný, je to jen shoda jmen,“ uvádí a pokračuje, že ačkoli tento příběh nebyl až tak dramatický, pro zadrženého znamenal dramatický životní zvrat. Mnoholeté vězení.
Chce zadostiučinění
„On nyní žádá o morální zadostiučinění, o rehabilitaci, protože byl v Československu na dva dny protiprávně zbaven svobody. Nic neukradl, nikomu neublížil. Jen chtěl žít jinde,“ vysvětluje advokát Müller s tím, že když se podaří dosáhnout u soudu rehabilitace, má jeho klient nárok i na odškodnění.
„Podle zákona o soudní rehabilitaci ten nárok tady je. Ovšem z hlediska německých občanů je směšný, neboť jim přiznává 2,2 euro za den věznění. Z toho vyplývá, že v těchto případech jde především o tu morální satisfakci,“ doplňuje Müller.
Následovat budou další kauzy
Tato soudní pře je v pořadí už sedmým případem utečenců z bývalé NDR, které české soudy řešily nebo řeší. V Chebu se jedná o první veřejné slyšení, následovat by mělo dalších šest kauz. Už v červnu tu však za zavřenými dveřmi podobný příběh zazněl vůbec poprvé.
Tehdy chebský soud v neveřejném jednání uznal nárok Maximiliana Maria Hanse Meurera na soudní rehabilitaci v souvislosti s omezením osobní svobody v někdejší ČSSR.
„Meurer se nejprve pokusil z NDR vystěhovat legálně. Když se mu to nepodařilo, zvolil cestu přes Československo. Jeho cesta za svobodou však skončila u Horní Hraničné,“ vypráví advokát, kterému se podařilo kontaktovat přímo bývalé pohraničníky, kteří tehdy muže zadrželi a sepsali o tom záznam.
„Na Meurera si prý nepamatují. Potvrdili jen, že text záznamu o zadržení odpovídá tehdejší praxi a že každý občan NDR zadržený u nás, byl vydán k potrestání východoněmeckým orgánům. Z razítka je patrné, že i Meurer byl následující den předán na hraničním přechodu ve Vojtanově. Čekal ho soud a vězení,“ dodává Müller. Podle jeho slov byly takových lidí tisíce. Vracet se k této kapitole svého života však chtějí jen někteří.
