Ve speciálním vozíčku si závod užil pětiletý Hynek Skůra, který sám běžet nemohl. Před dvěma lety se totiž téměř utopil a s následky se potýká dodnes. „Bylo to náročné, ale krásné. Bylo nás asi deset, kteří jsme vozík střídavě tlačili, “ odpovídá na otázku, jak se běželo s vozíčkem, nestor českého běhání Miloš Škorpil, specialista na dlouhé tratě a ultramaratony, jehož výkony zdobí i Guinessovu knihu rekordů.
Má radost především z toho, že se podařilo malého Hynka zapojit do sportu, a že tak mohl prožít závod společně s tisíci dalších zdravých běžců. „Ten moment, kdy za pomoci vašich nohou a energie vozík protne cílovou pásku, se stává nezapomenutelným. Pro všechny členy týmu a to bez výjimky,“ směje se.
Malý Hynek, který se díky atletickým nadšencům zúčastnil regulérního mezinárodního sportovního klání, se pere s problémy, které mu způsobil dlouhodobý pobyt pod vodou. Bylo mu dva a půl roku, když se v nestřežené chvíli vydal na obhlídku zahrady známých, u nichž byl s rodiči na návštěvě. Bazén přikrytý fólií se pro něj stal pastí. Když jej vylovili z vody, nejevil známky života.
Přivolaným záchranářům se ale podařilo nemožné a hošík v kritickém stavu putoval letecky do nemocnice v Motole. Tady se po dvou měsících začal probírat. Podle lékařů má vzhledem ke svému věku velkou šanci vrátit se do běžného života. Jeho mozek, který se teprve vyvíjí, ale potřebuje spoustu podnětů a a tělo náročnou rehabilitaci. Jenže každodenní intenzivní cvičení pojišťovny nehradí.
Vytrvalci doprovázející vozíček tak chtěli upozornit, že jsou mezi námi lidé, kteří potřebují pomocnou ruku. Za projektem běhu se speciálně upraveným vozíčkem stojí občanské sdružení Running With Those That Can’t (Běhám s těmi, kteří sami nemohou). Založili jej studenti 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Základním cílem je zvýšení povědomí o lidech se speciálními potřebami a pomoc s jejich integrací do každodenního života.
