Požár evangelického kostela v Aši

Požár evangelického kostela v Aši | foto: archiv Muzea Aš

Aš si připomíná smutné výročí, před šedesáti lety lehl kostel popelem

  • 10
Rovných šest desetiletí letos uplynulo od ničivého požáru, při kterém lehla popelem jedna z nejvýznamnějších ašských památek. Evangelický kostel Nejsvětější Trojice byl nejen výstavním svatostánkem, který vybudovaly a zvelebovaly generace obyvatel města, ale zároveň významnou pokladnicí celého regionu.

Mohutné plameny tehdy pozorovali i lidé v Německu za neprodyšně uzavřenými hranicemi. Pomoci však nemohli. I po letech vzpomínají pamětníci na to, jak lidem, z nichž někteří se v Aši narodili a po válce z města museli odejít, tekly slzy.

„Bylo to v roce 1960. Dělníci tehdy pracovali na opravách chrámu a vysoušeli čerstvě natřené dřevěné části vybavení. Aby barva lépe usychala, kostel vytápěli naftovými agregáty. Když však jedno z topidel za provozu přemisťovali, vystříkla z něj nafta a okolí začalo okamžitě hořet. Dva lidé přitom byli vážně popáleni,“ popisuje událost ašský kronikář Milan Vrbata.

Ze zápisu hasičů lze vyčíst, že tehdejší farář oheň nahlásil jen několik minut po 11. hodině. Pro záchranu kostela se toho příliš dělat nedalo. Většina dřeva, které bylo napuštěné vysoce hořlavou látkou, vzplanula během chvíle jako svíce. 

Zůstaly jen obvodové zdi a část věže

Z kostela, který kdysi stával v někdejším historickém centru staré Aše, obklopený měšťanskými domy, zbylo během chvíle jen pobořené požářiště. Shořelo veškeré vybavení, lavice, dřevěné několikapatrové ochozy, střecha. 

„Z kostela zbylo jen obvodové zdivo a část věže. Torzo stavby bylo strženo až v 80. letech minulého století. Jedna z posledních připomínek staré Aše tak nenávratně zmizela,“ konstatuje Vrbata.

Na místě svatostánku se dochovala pouze požárem netknutá socha Martina Luthera z roku 1883, která stávala před kostelem.

Cenné vybavení však padlo za oběť požáru. Například barokní oltář z roku 1754, mistrovské dílo grünského řezbáře Jana Šimona Zeitlera, nebo zcela mimořádné sochy Krista v životní velikosti. Nezachovaly se ani tehdy největší varhany západních Čech se 4318 píšťalami, které pocházely z roku 1911. V kostele byla také hrobka významného ašského rodu pánů ze Zedtwitz, kteří na Ašsku vlastnili rozsáhlé majetky.

Dnes je na místě starého města rozsáhlý park a od roku 2004 připomíná pohnutý osud stavby i celé lokality památník. Na obnažených základech kostela stojí místy až metr vysoké zdivo vyskládané z kamenů, z nichž byl kostel postavený. Pozornost poutá velký dřevěný kříž uvnitř a náhrobní kámen z roku 1740, nalezený po odkrytí zeminy při stavbě pietního místa.

Historie kostela

  • Na místě kostela Svaté Trojice stával nejprve dřevěný kostelík. V roce 1370 na jeho místě vyrostl gotický katolický kostel, zasvěcený svatému Ludvíku. Ten byl v 17. století zbourán. Stát zůstala jen kamenná věž čtvercového tvaru.
  • V té době se díky Zedtwitzům na Ašsku začalo rozšiřovat evangelické náboženství.
  • V roce 1622 proto začala na základech původního svatostánku stavba nového pozdně renesančního evangelického kostela.
  • V roce 1682 byla věž vyvýšena o osmibokou část s cibulovitou kupolí.
  • V roce 1747 byl kostel zcela přestavěn v barokním stylu. Kapacita po přestavbě představovala 2,5 tisíce míst k sezení, celkem však mohl kostel pojmout až 4 tisíce lidí.
  • V roce 1911 zakoupil Gustav Geipel, ašský průmyslník a dobrodinec, největší varhanní systém v tehdejší střední Evropě, který měl 4318 píšťal.
  • Nástroj věnoval kostelu, který byl i s veškerým vybavením zničen v roce 1960. 

Jak vypadal největší kostel v Aši dnes, mohou lidé vidět díky unikátnímu projektu Virtuální Aš. Za pomoci techniky si mohou prohlédnout nejen památku, ale i její nejbližší okolí.

Město chystá obnovu celé lokality, nazvanou Kaplanka, park historie. Opravit se tu má také kamenný most z roku 1724. 

„Na místě bývalého hřbitova by měl vzniknout památník jako upomínka na lidi, kteří zde byli pohřbeni. Podle mého by bylo pěkné, kdyby zde vznikla jakási virtuální stěna, kam by bylo možné umístit všechna jména, která se nám podaří dohledat. Aby lidé, až do Aše přijedou, zde našli jména svých předků,“ doplňuje ašský starosta Dalibor Blažek.