Dominikánský klášter v chebské Kamenné ulici

Dominikánský klášter v chebské Kamenné ulici | foto: Martin Stolař, MAFRA

Nutná oprava vyžene nájemníky bývalého kláštera v Chebu, pryč musí i kino

  • 0
Bývalý dominikánský klášter, někdejší kulturní a společenské středisko Chebu, osiří. Dosavadní nájemci se budou muset vystěhovat, náhradní prostory hledá i nedávno znovu zprovozněné minikino ART. Stopku využívání kláštera vystavil znalecký posudek, podle kterého je elektroinstalace historického komplexu ve velmi špatném stavu.

Město tak čeká těžký úkol. Bude muset najít cestu, jak zchátralý historický komplex bývalého kláštera v samotném srdci historického centra opravit, aby jej bylo možné opět využívat.

„Se čtyřiadvaceti nájemci, kteří prostory využívají, město jedná. Budou se muset vystěhovat do konce září. Intenzivně hledáme rovněž náhradní prostory pro kino,“ uvedla mluvčí města Simona Liptáková.

Město tak bude muset co nejdříve řešit budoucnost komplexu a rozhodnout, co dál. Jenže to nebude jednoduché. Rekonstrukce rozlehlého objektu bude stát stovky milionů korun. Rovněž údržba a temperování prázdné budovy něco stojí. Radnice k tomu účelu vynakládá částku kolem dvou milionů korun ročně. 

„Máme studie, které řeší využití kláštera. Jednou z možností je, že se sem přestěhuje chebská základní umělecká škola. Jenže to by bylo možné až po rekonstrukci a ta ve finančních možnostech města není. Spoléháme v tomto na dotace. Musíme udělat všechny kroky, abychom byli na případný dotační titul připraveni,“ uvedl chebský místostarosta Ladislav Hrubý.

Dlouhá historie

První písemná zmínka o dominikánském kostele sv. Václava v Chebu se objevuje v roce 1296. Kazatelský řád dominikánů dokončil stavbu konventu a kostela v první čtvrtině 14. století. Během třicetileté války se kostel změnil v ruinu, část kláštera se zřítila a pozdější barokní přestavba zcela změnila základní stavební dispozici. První část stavby pravděpodobně vedl ještě chebský pevnostní stavitel Abraham Leuthner.

Po vykoupení a demolici dalších domů v Kamenné ulici byla pak celá stavba dokončena Andreasem Burglerem v roce 1720. V dolním, severním, křídle dvoupatrové budovy se nacházela hospodářská část s pivovarem a sladovnou, východní trakt k hlavní ulici a úzké křídlo podél Dominikánské uličky bylo určeno pro cely. 

Klášterní ambit uzavírala do dvora vedoucí kuchyně a velký refektář, který byl během válečných událostí využíván jako lazaret. Po roce 1945 se majitelem kláštera stává stát, který jej interiérově upravil do podoby úřednického sídla. Sály sloužily pro pořádání plesů a zábav. Z původního vybavení kláštera se nedochovalo nic. Po zrušení dominikánského konventu bylo celé zařízení převezeno v roce 1936 do Plzně.