Všechny konflikty pramení z naturelu těchto šelem. „Vlci iberští jsou zkrátka takoví už od přírody,“ říká mluvčí zoologické zahrady Martin Maláč. Připouští, že agresivní chování je jedním z důvodů, proč některé zoologické zahrady nechtějí vlky iberské chovat, byť patří ke kriticky ohroženým druhům zvířat.
Oproti jiným poddruhům vlka je vlk iberský drobnější, jeho srst je spíše hnědá než šedá, ale říká se, že je to nejagresivnější vlk. Staří Keltové mu dokonce říkali „duch bouře“.
Samce Sancha a samici Beret v Jihlavě oddělili zoologové po poradě s veterinářem a ředitelem zoo poslední zářijový týden. Důvodem bylo několik špatně se hojících zranění na krku, jež Beret při potyčkách utrpěla.
Vlčici se podařilo také uspat, aby mohla být její zranění ošetřena. „Krk jí veterinář vyholil, odumřelou kůži i tkáň ostříhal a odstranil hnis. Dostala antibiotika i speciální přípravek, který odpuzuje hmyz, aby do rány nenakladl vajíčka,“ popisuje zásah mluvčí.
Léčba potrvá měsíce. Po tu dobu se vlci uvidí jen přes pletivo
Podle vedoucího zoologa Richarda Viduny budou obě zvířata od sebe oddělena přinejmenším do jara. „Není to jednoduché zranění, jež by bylo za několik týdnů zahojené. Vyžádá si léčbu několik měsíců,“ poznamenal.
Případná další zranění, která by Beret mohla opět utrpět nebo by zasáhla do léčených ran, by hojení zkomplikovala. Proto budou od sebe obě zvířata oddělena až do odvolání. Pak je zkusí k sobě opět pozvolna připouštět.
„Pozitivní je, že zvířata jsou ve vzájemném kontaktu přes pletivo,“ dodal Viduna.
Jak uvedl mluvčí zahrady Maláč, ideálním časem na opětovné spojení páru by bylo období hárání, kdy samice začne samce víc vyhledávat.
Samice a oběť? Vůbec ne, útoky jsou půl na půl
Možná by se zdálo, že Beret je tak trochu obětí „domácího násilí“ od dominantního samce, ovšem není tomu tak. Podíl na šarvátkách je totiž zhruba stejný.
„Sledovali jsme to a řekl bych, že to je tak půl na půl. Fena také dost často provokovala. Například samec spal v jednom rohu výběhu, samice ve druhém, a hned jak se probrala, cíleně utíkala za samcem a porafala ho,“ vypráví Martin Maláč.
Konflikty vznikaly rovněž při krmení. „Hodila se jim dvě kůzlata, každý si chytil jedno, pak ho pustili a šli se servat, místo aby žrali. Nebo samec vzal obě kůzlata a samice šla po něm,“ líčí Maláč.
Samec Sancho je o třetinu, možná i o polovinu větší než samice, je mohutnější, má silnější stisk - a to je podle Maláče také důvod, proč jeho kousnutí páchá víc škody. Fena Beret je drobnější a světleji zabarvená.
Beret se proslavila útěkem, při kterém přeskočila třímetrový plot
Mladá samice, kterou dovezli chovatelé teprve loni v listopadu z Barcelony, proslula také svým jarním útěkem ze zoo. S rozběhem přeskočila tři metry vysoký plot svého výběhu, překonala zábrany i funkční elektrický ohradník, který do ní vysílal elektrické výboje.
Následně přeskočila i další, více než dvoumetrový plot, jímž je zoo obehnaná, a vydala se severovýchodním směrem podél toku řeky Jihlávky. Po několika hodinách na útěku ji chovatelé a zoologové odchytili. Následoval převoz do brněnské zoo, kde obě zvířata čekala, až se upraví jihlavský výběh, aby se podobný útěk už neopakoval. Do Jihlavy se vlci vrátili na přelomu července a srpna.
„V současné době jsou to v zoo asi nejkomplikovanější zvířata. Myslím, že o nich ještě uslyšíme,“ usmívá se Maláč. Přesto doufá, že se chovatelé od tohoto páru dočkají mláďat.
