Na Zelené hoře bijí Manouškovy zvony. Po více než sedmdesáti letech

Tři čtvrtě století trvalo, než z poutního kostela na Zelené hoře znovu zazněly zvony. Na slavnostní vyzvánění byly zvědavy stovky lidí. Pro mnoho z nich šlo o emotivní záležitost, někteří na odlití zvonů navíc přispěli.

Těžko říct, zda byl mezi přihlížejícími, kteří vystoupali na kopec nad Žďárem nad Sázavou, někdo z pamětníků. Snad někdo z osmdesátníků. Zvony byly pro válečné účely zabaveny na jaře 1942.

„Čekali jsme mnoho měsíců a let. Sedmdesát čtyři roků od doby, kdy byly ukradeny k těm nejhorším účelům. Zápis ve farní kronice je velmi stručný, velmi smutný a taky trochu ustrašený, protože šlo o život,“ připomněl farář Vladimír Záleský těžké časy.

Téměř stoprocentně ale nebyl mezi diváky nikdo, kdo by zažil poslední zavěšení zvonů v roce 1926.

I když, zvonařský mistr Petr Rudolf Manoušek, který v nizozemském Astenu loni na podzim nové zvony odlil, o zelenohorských zvonech ví mnohem víc než žďárští pamětníci. Před devadesáti lety totiž zvony odléval jeho děd Rudolf Manoušek ve své brněnské dílně. A jeho vnuk tři nové zvony vytvořil opět v tónině g2, a2 a c3, stejné jsou i velikostně.

„Je to pro mě pocta, i proto, že Santiniho stavby samy o sobě jsou velmi významné. Mám k tomuto místu zvláštní vazbu,“ vyznal se zvonař.

Největší zvon váží 84 kilogramů

Jeho dílo bylo na místě už od konce dubna, během hlavní svatojánské pouti v květnu zvony posvětil brněnský biskup Vojtěch Cikrle, až do léta však čekaly na zavěšení. A poprvé se rozezněly až nyní.

„Byla to anabáze spíše úředního rázu. Chápu, že je to významná památka, proto různé schvalování a vyhodnocování trvá podstatně déle. Zavěšení se proto oddálilo. O to delší byla aspoň příležitost vidět zvony vystavené v kostele, což nebývá běžné,“ líčil Manoušek.

Kdy budou zvonit

• Nejmenší zvon, svatý Vojtěch (35 kg) je umístěn v západní věžičce ambitu. „Zvonit bude každé ráno v osm hodin, aspoň ve zkušebním režimu,“ říká farář klášterní farnosti Vladimír Záleský.
• Na východní – moravskou – stranu z druhé věžičky ambitu se ponese hlahol svaté Zdislavy (60 kg), rodačky z Křižanova a patronky rodin. „Tento zvon bude zvonit klekání v šest hodin večer,“ přibližuje farář.
• Na hlavní věži kostela je zvon sv. Cyril a Metoděj (84 kg). Věrozvěsti a patroni Evropy ohlásí každý den poledne. „Všechny tři zvony naráz budou zvonit před každou sobotní mší svatou v 16 hodin a v neděli v poledne,“ uvedl Záleský.
• Zvonit se bude také při svatbách nebo při pohřbech a také při vítání poutníků. „Pěších poutníků u nás přibývá. Když se budou unavení blížit, není nic krásnějšího než slyšet zvony,“ dodal Vladimír Záleský.

Podle statika bylo nutné zpevnit část krovu ve věži kostela. Každý takový zásah v národní kulturní památce musí splňovat přísná pravidla.

Řemeslníci museli všechno dobře zvážit, změřit a propočítat. „Ale neočekávané problémy k téhle práci patří, jejich řešení nás s kolegy láká, pak z naší práce není rutina,“ usmíval se zvonařský mistr.

Dva zvony putovaly do menších věžiček v ambitu, největší zvon vážící 84 kilogramů museli svépomocí vytáhnout do věže kostela. Nejdřív vynesli sv. Cyrila a Metoděje po schodech až na „půdu“, pak si pomohli kladkostrojem, kterým vytáhli zvon o dalších asi patnáct metrů výš.

Nakonec museli protáhnout zvon čtvercovým otvorem, jehož strany měřily jen něco málo přes padesát centimetrů. Ve stísněných prostorách šlo řemeslníkům o každý centimetr, nejužší místa si předem změřili, aby s nákladem nemuseli cvičit jako s ježkem v kleci.

„Bylo těžké něco nahoru dopravit, natož se ve věži hýbat. A práce byla o to složitější, že museli do věže dostat také zvonicí stroj s přívodem elektřiny a ovládáním,“ popisoval Manoušek. Pravidelné ruční zvonění nepřipadalo kvůli složitému přístupu v úvahu.

Návrat zvonů zaujal i turisty mířící k památce zařazené na seznam UNESCO. Jejich pohnutý příběh už je proto součástí výkladu.