Už když přijdete k bráně domu s číslem popisným 43, slyšíte z dálky zvuk vodopádu. Ani ten nechybí na čtyřsetmetrovém dvoře Havelkových. Voda ústí do jezírka, kde líně mávají ploutvemi jeseteři a karasi.
„Začalo to před patnácti lety, když jsme koupili dům v Kněževsi. Měl jsem v plánu udělat si na uzavřeném dvoře miniaturní horskou krajinu s bonsajemi. Začal jsem navážet kamení, většinou to polní z okolí,“ vypráví dvaačtyřicetiletý Petr Havelka.
I jeho manželka se zhrozila. Všude kámen, celé hromady, do toho začal hloubit jezírko a z přebytečné hlíny naopak navážet kopec.
S pěstováním však začal mnohem dříve, už jako kluk v bytě na sídlišti ve Žďáře nad Sázavou se zajímal o citrusy. Později si u rodinného domu zveleboval skalku.
Bonsaj se dá udělat i ze smrku, jeřábu, lípy, břízy nebo jalovce
„Do bonsají jsem se naplno pustil až po přestěhování na vesnici. Motivoval mě i známý z Polničky, který dělá bonsaje čtyřicet let. Úplně mě pro to nadchl,“ líčí, kterak ho pohltilo prastaré asijské umění pěstování miniaturních stromů v miskách.
Aktuálně má na dvoře sedmdesát až osmdesát bonsají. Smrk, borovici kleč, jeřáb, hloh, lípu, břízu, modřín, ale třeba také jalovec.
„Je to loňský jamadori, tedy strom z volné půdy, po prvním tvarování. Původně měl na výšku tři metry, vyvrátil jej sníh,“ popisuje pěstitel příběh stromu, ze kterého se stává díky jeho zásahům bonsaj.
Na dvoře má také exotické druhy, importované z Jižní Koreje. „Kdoulovec japonský, jilm čínský nebo jinan dvoulaločný,“ vypočítává cizokrajné přírůstky.
Návštěvníci Havelkovy zahrady obdivují například i jehličnan, starý asi 120 let. Získal jej v horách, kde se zrovna připravovala sjezdovka. „Je to smutné, když stromy ustupují sjezdovce, ale tento stromek jsem tam zachránil,“ líčí.
Je třeba větvičky tvarovat pomocí drátků a tvořit patra
Než se z kleče rostlé v extrémních podmínkách stane krásná bonsaj, trvá to roky. Nic pro nedočkavce. „Udělat z jamadori dobře zapěstovanou bonsaj s krásnou korunou může trvat pět až deset let. Záleží na druhu,“ zmiňuje Petr Havelka a popisuje, jak musí pomocí drátků vytvarovat větvičky a vytvořit jednotlivá patra.
Zahrada otevřená veřejnostiZahrada Petra Havelky není žádným tajemstvím, majitel po ní všechny zájemce rád provede. „Rozhodl jsem se ji otevírat pravidelně. Každou sobotu odpoledne od 13 do 17 hodin,“ prozradil Havelka. Většinou prý tou dobou stejně pracuje na zahradě. Otevírací doba platí pro červen, červenec a září, v srpnu je zavřeno. |
Velké zásahy se ovšem dělají také s kořeny, menší bonsaje se navíc každý rok přesazují, těm větším se mění substrát a upravují kořeny po více letech.
Část práce si pěstitel nechává na zimu, kdy má víc času. Pracuje totiž ve stavebnictví.
Na jaře stromky zastřihává. Spoustu času však také zabere zalévání a pravidelné hnojení. „Když je opravdu teplo, spotřebuji na zálivku sto litrů vody denně, “ popisuje.
Jen si zkuste představit situaci, že necháte v horkém létu na dvoře svoje poklady a odjedete na dovolenou... „Vždycky bonsaje někomu svěřím, ale stejně jsem radši, když prší,“ říká s úsměvem.
Stáří bonsají se dá odhadnout, v některých případech dokonce přesně určit, a to podle letokruhů nepotřebných větví.
Zahradu už nerozšiřuje. „Snažím se pracovat na detailech,“ říká Petr Havelka.
