Perutě větrného mlýna v Třebíči se už točí, expozice otevřou v létě

  • 2
Po dlouhých desetiletích se nad Třebíčí znovu roztočily lopatky unikátního větrného mlýna na Kanciborku. Městu se podařilo za 10 milionů korun chátrající technickou památku, která je jedinou svého druhu v Česku, kompletně zrekonstruovat a návštěvníkům nabídnout jako nový turistický cíl. Pro veřejnost se větrník roztočí již o tomto víkendu.

Asi nejviditelnější změnou patrnou již na první pohled je fakt, že kruhový mlýn holandského typu z roku 1836 získal čtyři nové, funkční, dřevěné perutě. Ty zde v minulosti chyběly a nebylo vůbec jednoduché dohledat, jak ty původní vlastně vypadaly.

Dochovalo se totiž velmi málo původní obrazové dokumentace. Třebíčská radnice dokonce směřovala veřejnosti výzvu, ve které žádala, aby lidé prohledali své archivy a poskytli případné fotografie či kresby historické podoby větrného mlýna. Nakonec se radnice obrátila i na odborníka Jana Doubka, předsedu sekce Větrné mlýny při Technickém muzeu v Brně.

Lopatky třebíčského větrného mlýna se budou pro veřejnost otáčet již o tomto víkendu 1. a 2. května od 14:00 do 14:30 a potom každou první neděli v měsíci ve stejném čase.

„Současná podoba je pokusem o dobovou rekonstrukci, protože původní předobraz se skutečně nikde nedochoval. Na této variantě jsme našli i shodu s památkáři, kteří k tomu byli zpočátku velmi skeptičtí. Větrný mlýn bez lopatek si ale neumíme představit,“ konstatoval starosta Pavel Pacal.

Museli odstranit i dráty

Mlýn je vysoký 13,5 metru, jeho lopatky ze smrkového dřeva mají v průměru 18,5 metru. Práce na opravě historické památky byla zajímavá i pro samotné řemeslníky. „Vše je ruční práce. Například sedm metrů dlouhá dubová hřídel je sekyrnicky opracovaná z jednoho čtyřtunového kmene stromu,“ poznamenal již dříve stavbyvedoucí Radek Zedník.

Větrný mlýn na Kanciborku

  • Lopatky třebíčského větrného mlýna se budou pro veřejnost otáčet již o tomto víkendu 1. a 2. května od 14:00 do 14:30 a potom každou první neděli v měsíci ve stejném čase. 
  • Větrník bude po otevření expozic (konec června) přístupný veřejnosti šest dní v týdnu. Zavíracím dnem bude pondělí. Přes sezonu bude otevřen od 9 do 18 hodin a v květnu a v září do 17 hodin. 
  • Novou turistickou dominantu u výpadovky na Jihlavu bude provozovat Městské kulturní středisko.

Zdroj: MěKS

Náročné bylo už jenom vyhledat strom, který by odpovídal daným požadavkům. Nesměl mít například nikde žádnou puklinu. Dub nakonec objevili až u Jindřichova Hradce.

Kvůli tomu, aby se perutě mohly obnovit, bylo nutné odstranit i dráty vysokého napětí. Mechanismus lopat však z bezpečnostních důvodů nepohání vítr, ale elektromotor. Pod střechou mlýna je nainstalována i speciální mechanická pásová brzda, kterou se větrník proti případnému nežádoucímu pohybu zajišťuje. 

Větrník byl v minulosti zřejmě obsluhován z ochozu. „Lopatky se původně vyplňovaly buď plátnem, nebo dřevěnými deskami, a ty se buď přidávaly, nebo ubíraly dle síly větru,“ uvedla Jaromíra Hanáčková, ředitelka Městského kulturního střediska, které větrník provozuje. 

Stopy po přítomnosti ochozu se ale nedochovaly, proto tento prvek nebyl obnoven. „Velmi jsme stáli o variantu s ochozem, ale nenašli jsme žádné důkazy, které by památkáře přesvědčily o obnově této části mlýna,“ dodal třebíčský starosta Pavel Pacal.

Mlýn je unikátní technickou památkou, jedinou svého druhu v Česku. Jako jediný na tomto území využíval energii větru na mletí dřevní kůry pro tamní koželuhy, kteří vznikající tříslo využívali k činění kůží. Tříslo dodávalo kůžím stálost, pružnost, tuhost či voděodolnost a zároveň je barvilo.

Mlýn speciálně pro tyto účely nechali v roce 1836 postavit významní místní podnikatelé, bratři Carl a Franz Budischowští, koželuhové a obuvníci.

„Třebíč byla významným koželužským městem a spotřeba třísla byla veliká. Kůra se mlela i ve vodních mlýnech, ale mlynáři neměli prostor na mletí mouky, protože mletí třísla bylo finančně výhodnější. Vznikaly však kvůli tomu i lidové nepokoje. Proto Budischowští přistoupili k tomu, že si postavili svůj mlýn, aby měli vlastní zdroj třísla,“ osvětlila historii mlýna Jaromíra Hanáčková.

Vzpomínka na sociální bydlení

Mlýn tomuto účelu sloužil skoro půl století. Pak jej nahradil výkonnější parní stroj. V roce 1929 již opuštěný objekt odkoupila obec. Ta zde později vybudovala tři malometrážní byty jako sociální bydlení. V každém patře jeden. Ty zde fungovaly až do roku 1977, kdy větrník opustil poslední nájemník.

Do dnešních dnů se například zachovaly dva suché záchody umístěné v částečně zapuštěném přízemí, které byly společné pro všechny tři partaje. Dochovala se i původní kamínka v jednom z bytů.

Protože nebylo možné obnovit původní mlecí zařízení, podoba interiérů odpovídá přestavbě ve 30. letech minulého století na sociální byty.

Mlýn bude přístupný i uvnitř

Pravděpodobně již od konce června budou mít možnost turisté nahlédnout i dovnitř mlýna, kde Městské kulturní středisko ve spolupráci s Muzeem Vysočiny Třebíč a Janem Doubkem připravují tematické expozice.

V podzemním podlaží lidé uvidí expozici koželužství. První patro bude věnováno expozici mletí. Její součástí bude také model mlýnu včetně jeho funkčních částí. „Stoupy, pomocí kterých se kůra drtila, se nedochovaly, budou ale viditelné v modelu,“ poznamenala Hanáčková. Druhé patro bude expozicí sociálního bydlení. V interiéru bude jediný dochovaný prvek z té doby – stará kamna. Vedle nich bude kredenc i postel s figurínou posledního obyvatele, který městský byt opustil v roce 1977.

Třetí patro nabídne výstavu Poručíme větru i vodě, která bude věnována větrným a vodním mlýnům.