Invazivní druhy byly vždy nebezpečné. Proto je třeba před nimi českou přírodu i obyvatelstvo chránit. Nám nejvíce vadí tmavý španělský slizoun bez domečku, ten jde na zeleninu v zahrádce.
Popisované štěstí prožíváme na začátku léta i my, u Blatné. Na posledním výběžku Brd máme lesní hospodářství, kde byl i rybníček. Ten jsme před 20 roky vybagrovali a nově přehradili. Bylo to nutné, v celé ploše bahna tam rostly náletové stromy a nějaká vodní plocha už nebyla vidět.
Už první rok se objevili ve větším počtu čolci, žáby, brouci potápníci a vážky. Máme štěstí, ta lesní tůň o průměru asi 15 m je zásobována vodou z podzemního pramene, asi o 50 m výše, který je vydatný i za velkého sucha. Nad námi je jenom les, tam se nehnojí ani nestříká, proto máme zcela původní živočichy i rostliny Blatenska.
Krásně tu přírodu popisuje pan Sekera ve své knize o rybnících Blatenska.
Poté, co naše kapříky a líny sežraly vydry, vysazuji zachráněné drobné rybky z výlovu okolních rybníků. Daří se jim dobře, mezi lekníny a vysokým rákosem s čibuky je mohu pozorovat - dokonce i okouni plavou spolu s těmi mřenkami- obraz míru a pohody.
