„Operace se zdařila na výbornou. Byli jsme překvapeni, jak hladce to šlo, přesně podle plánu. Za tři hodiny bylo hotovo. Tak snad budeme mít klid na mnoho let,“ pousmál se po úspěšném usazení kříže děkan přibyslavské farnosti Pavel Sandtner.
Křesťanský symbol vážící přibližně sedmdesát kilogramů vyzvedl do padesátimetrové výšky velký jeřáb společně s „klecí“ pro horolezce. Ti museli nahoře upravit takzvanou hrotnici, do níž poté vsunuli kotvicí hrot. Na tom je připevněna báň s časovou schránkou a samotný kříž.
„Není s tím snadná manipulace. Vše je kovové, velmi těžké. Horolezci s tím navíc musejí zápasit v padesátimetrové výšce. Nezávidím jim,“ podotkl farář.
Před znovuusazením nechala farnost kříž restaurovat. „Není to žádná památka, ale byl nově opískován a byla mu dána stříbrná patina,“ popsal už dříve Pavel Sandtner.
„Kříž byl obnoven velice vkusně a pěkně. Má krásné zdobné prvky. Je ovšem otázka, zda si jich v padesátimetrové výšce vůbec někdo všimne,“ s úsměvem podotkl starosta města Martin Kamarád.
Horolezcům se nahoru dlouho nechtělo
Radnice se záležitostmi okolo kříže farnosti pomáhala, protože město je vlastníkem věže. „Ale i tak to byla poměrně složitá anabáze,“ podotýká děkan přibyslavské farnosti.
Kříž se naklonil už předloni v lednu. Stalo se tak za silných mrazů. Podle starosty Kamaráda s největší pravděpodobností letní či podzimní vichřice drobně narušila střešní krytinu a do upevnění kříže pod makovicí začalo zatékat. O zbytek se postaraly rez a silné lednové mrazy. Kříž zůstal viset pouze na hromosvodu.
Horolezcům se ho krátce poté na druhý pokus podařilo sundat. Ačkoliv všichni čekali jeho rychlý návrat, stalo se tak až po dlouhých jednatřiceti měsících.
„Chvíli trvalo restaurování kříže. Ale hlavně, horolezcům se nahoru příliš nechtělo, neustále měli něco důležitějšího. Obtížné bylo sladit termín s jeřábem a do toho ještě přišla covidová pandemie,“ líčí Pavel Sandtner. Farnost nakonec musela oslovit jinou firmu, kříž upevňovali lezci z Hradce Králové.
Do časové schránky vložili flashku i respirátor
S bání pod křížem se na věž vrátila i časová schránka. Tu město otevřelo po snesení kříže v únoru 2019. Ukrývala pouzdro s historickými dokumenty, které do něj byly vloženy při ukotvení symbolu v roce 1926 i při zatím poslední opravě špice v roce 1990.
Věž v PřibyslaviVěž stojí u kostela Narození svatého Jana Křtitele, její zděná část pochází z roku 1497. V průběhu staletí věž poškodily požáry i bouřky, hromosvodem byla vybavená v roce 1879. V roce 1994 dostala dva nové zvony, později tam ještě řemeslníci opravovali trámy poškozené hnilobou, kvůli nimž se báň věže nakláněla. Zhotovené bylo nově také vnitřní a venkovní dřevěné schodiště. (čtk) |
„Originály dokumentů jsme si ponechali a do schránky vrátili jejich kopie. K tomu jsme přidali několik současných listin a periodik radnice i farnosti, mince nebo flash disk s fotkami a videy dnešního života v Přibyslavi a Rybovou mší vánoční. A jako upomínku na současnou dobu covidu jsme do schránky přidali i respirátor,“ popsal Martin Kamarád.
Pavel Sandtner chtěl přidat i cédéčko. To už se ale do malého pouzdra nevešlo. A není vůbec jisté, zda by budoucí generace měly disk na čem přehrát. „Ona je to otázka i u té flashky, jestli ji za šedesát let bude k čemu připojit a půjde soubory otevřít,“ s úsměvem poznamenal farář.
