To mě napadlo, když jsem se prvně díval přes ono nové a dočasné jihlavské Velké Nic – plochu, která bývala statným, druhdy slavným betonovým zimákem... kterážto stavba žel po celá desetiletí, jak se ukázalo, neblaze zakrývala onen jihlavský Schönbrunn, totiž průčelí pětiboké budovy jihlavské polytechniky, dříve sídlo pobočky Vysoké školy zemědělské, předtím Pedagogického institutu a ještě předtím sídlo krajského soudu a věznice a též i ostudné popraviště za politických procesů 50. let.
Ovšem impozantní průčelí soudního paláce z roku 1905 lze stěží vinit z justičních vražd – zůstala respekt budící budova, která nemá velikostí a charakterem na Vysočině obdoby. Krásná by byla vyhlídka na ten zámek polytechniky. Jenže. Bude tam stát zimák nový.
Jihlava nemá mnoho výrazné architektury, takové, při jejímž spatření člověk řekne ACH! – a roztoužen klesne na pažit, aby se kochal pohledem na stavbu ušlechtilou, ideálně přes fontánky a květinové záhony.
Jihlava už nemá zámky – a měla je! Tedy zámečky: Karlův, U tří lip, Bechinie. Všechny zanikly, ony to stejně byly spíš lepší statky, ale co už. Dokonce palác tu byl, Dietrichsteinský, na náměstí, také byl snad pěkný, známe jen jeho plány, taky už není. Ale palác polytechniky stojí!
Je to krásná úvaha: uprostřed plochy po zimáku, v místě, kde býval ovál ledové plochy, tam zrobit jezírko s lekníny, kolem vysadit tulipány, udělat růžové brány a loubí, lavičky... To by bylo ACH!
Posadit se ve Smetanových sadech a přes park hledět k polytechnice, kde se mládež vzdělává, aby byl svět krásnější. Nebude to. Ale jak bych byl hrdý na město, které by řeklo: Ne! My už nechceme zde hokejové násilí, chceme park a vidět na ten zámek!
Tak třeba zase za 70 let bude šance, ono to uteče. Sny zůstávají mladé...
25. září 2023 |
