„Máme v administrativě deset žen, z toho osm z nich řešilo, že musí zůstat s malými dětmi doma. Týkalo se to našich přípravářek a účetních. Sice chodily po večerech dělat tu nejnutnější práci, ale papíry se nám tu hromadily,“ líčí situaci Lucie Zelená, manželka majitele firmy.
A když se školy stále neotevíraly, vlastníci firmy se rozhodli, že vytvoří pro děti svých zaměstnanců svou vlastní firemní školku. A to v domě majitele společnosti.
„Máme velký dům, takže je zde dostatek prostoru i hygienického zázemí. My jsme se jenom trochu uskrovnili,“ uvedla Lucie Zelená.
Zázemí zde našlo dvanáct dětí ve věku od čtyř do jedenácti let. Nové možnosti využily všechny zaměstnankyně, které by jinak musely s dětmi zůstat doma. „Výjimkou byla jediná maminka, jejíž děti jsou diabetici. Práci této kolegyně jsme si rozebraly, aby mohla zůstat doma,“ dodává Zelená.
Firma zajistila učitelku, asistentku a kuchaře. Děti mají režim jako ve skutečné škole. „Striktně dodržujeme hygienu a zajišťujeme přesnídávku, oběd a svačinu i dodržování pitného režimu,“ popisuje Lucie Zelená.
Dopoledne se děti věnují různým ručním pracem, před obědem vyrazí na vycházku, po obědě v rámci poledního klidu čtou starší děti mladším pohádky a do vyzvednutí tráví čas na zahradě.
Děti mají i odborné pedagogické vedení. Vzala si je na starost učitelka ze školky ve Velkém Beranově. Přihlásila se i studentka třebíčské Vyšší odborné školy zdravotní, která sama nemohla chodit do školy.
Jako asistentky učitelek nastoupily žákyně deváté třídy základní školy, které se staraly o chlapce s diagnózou mírné formy autismu. Stravování zase zajišťuje vyučený kuchař a číšník, který se během nouzového stavu nemůže své práci věnovat.
Rodiče přispívají stokorunou denně na jídlo a odměnu učitelkám, ostatní náklady ve výši trojnásobku hradí firma jako benefit pro zaměstnance.
Až se zase plnohodnotně otevřou školská zařízení, skončí toto provizorní řešení.
